Když jsem studoval na institutu, pozval mě kamarád na svatbu. Nejdřív jsem nechtěla jít, protože jsem musela jet do jiného města, ale ona trvala na svém a já souhlasila. Jak se později ukázalo, nebylo to marné. V té době jsem studovala na institutu v jiném městě, takže jsem neměla možnost poznat ženichovy přátele. On byl na svatbě svědkem a já jen družičkou. Zpočátku jsem mu nevěnovala pozornost, a pak jsme na sebe nějak při účasti na soutěži narazili. Tak začala naše komunikace. Na svatbě jsme se smáli a bavili.
Ke konci večera jsme všichni šli do nočního klubu. Nepamatuji si přesně, co se stalo, ale ráno jsem se probudila v jeho bytě. Někdo by mohl říct, že jsem byla lehkovážná, ale on si to nemyslel. Nabídl mi kávu, posnídali jsme a odvezl mě domů. Dohodli jsme se, že se sejdeme za tři hodiny.
Po stanoveném čase jsem už byla v domě, kde jsme slavili druhý den svatby. Čekal tam na mě. Přišel ke mně a choval se, jako bychom spolu chodili a neznali se teprve deset hodin. Ten den jsme se bavili, taky jsme se smáli. Ke konci večera jsme se rozhodli, že se spolu půjdeme trochu projít, a pomalu jsme odešli. Šli jsme na pláž. Venku bylo letní počasí, takže voda v řece byla teplá. Rozhodli jsme se, že si trochu zaplaveme.
Pak jsme si sedli na břeh řeky. Začali jsme spolu chodit a stalo se, že o měsíc později jsem zjistila, že čekám dítě. Samozřejmě jsem byla zoufalá, bylo mi teprve devatenáct let, ještě jsem studovala a otce dítěte jsem moc neznala. Když jsem mu o tom řekla, řekl, že se vezmeme. Byla jsem velmi na pochybách, zda to mám zapotřebí, a on také. Ale kvůli dítěti jsme se vzali.
Neměli jsme svatbu jako takovou, shromáždili jsme blízké příbuzné a přátele a uspořádali rodinnou oslavu. Nejvíc peněz mi dala tchyně. Manželův otec slíbil, že pomůže, jak bude moci. Měla jsem velké štěstí na manželovu rodinu. Přijali mě jako dceru
. Pět měsíců po svatbě se nám narodila dcera. Byli jsme velmi šťastní. Kupodivu jsme spolu žili, nehádali jsme se, já ho velmi miluji a on mě také. Teď je mezi námi všechno v pořádku. Žijeme odděleně od rodičů, studovala jsem na částečný úvazek a v rodině panuje klidná atmosféra. Teď budu zase máma. Když se to manžel dozvěděl, byl šťastný a neskrýval radost. Chtěla bych vzkázat těm párům, které spolu chodí velmi krátce a mají stejnou situaci, ať se ničeho nebojí. Až se vám narodí miminko, všechny pochybnosti a problémy zmizí a váš zázrak vás jen sblíží.
