Posledních pět let žiji v Itálii a na návrat domů ani nepomýšlím, protože nemám za kým jet. Po smrti manžela mi zůstaly dvě děti: syn ve věku 16 let a dcera ve věku 14 let. Pracovala jsem jako zdravotní sestra v místním zdravotním středisku a dostávala jsem na děti příspěvek, ale neměla jsem dost peněz na základní potřeby, protože děti rostly a vyžadovaly stále větší výdaje. Nechala jsem děti u matky a odjela pracovat do Itálie. Každý měsíc jsem jim posílala peníze… Platila jsem jim vzdělání a podporovala syna i dceru, když studovali na univerzitě. Synovi i dceři jsem zaplatil svatbu. Můj syn se rozhodl dokončit dům rodičů, který začal stavět můj manžel, a já jsem financovala stavbu…
Potom jsem čtyři roky šetřila peníze, abych pomohla dceři koupit dům, chtěla byt… Syn slíbil, že opraví a zrekonstruuje náš dům, kde jsme spolu bydleli. Tento projekt jsem financoval já. Koneckonců, až se vrátím, budu potřebovat někde bydlet… Takhle mi uteklo pět let života.
Když maminka odešla, vrátil jsem se domů v naději, že zůstanu doma, ale byl jsem těžce zklamán. Přišla jsem na dvorek a viděla krásný dům, ale jen z ulice, protože švagrová mě nepustila za branku. Dům mého syna byl velký a krásný, ale moje chata byla prohnutá a nikdo ji neopravil.
Moje snacha vyšla na dvůr a ani mě nepozvala dovnitř, řekla, že můj syn není doma. Dovedete si představit mé rozpoložení, byl jsem z cesty, a oni mě ani nepustili do domu, který byl postaven za mé peníze! Šel jsem k dceři, ta mě nakrmila, přijala mé dary, ale nenabídla mi koupel ani místo na spaní.
Řekla, že je tam těsno, děti jsou v jedné místnosti a ona s manželem v druhé, prý jsem nedala dost na to, abych si koupila třípokojový byt.
Moje sestra si vzala dům mé matky a řekla, že se o ni stará, zatímco já vydělávám peníze pro své děti, a každý rok létají do Egypta nebo Turecka a babičce nikdy nepřivezli ani kousek chleba. Přespala jsem u sousedů a druhý den jsem se vrátila do Itálie. Uplynulo pět let, v létě přijela do Itálie moje dcera a myslela si, že jí dám nějaké peníze, ale já jí dala 200 eur a řekla jí, že schránka je zavřená. Teď šetřím na stáří, protože vím, že se nemám na koho spolehnout.
