Spolu s mým tchánem, který už toho měl konečně dost, přišel Domostroy ke mně domů. Sice jen na jeden den, ale mně to stačilo. Otec rodiny se před devíti lety vrhl na volné plavání, statut, aby uživil svou ženu a dvě děti. Mému manželovi bylo tehdy sedmnáct, jeho mladší sestře patnáct. Nejen to, ale připravil rodinu o domov a nechal je doslova na ulici.
Tchyně s dětmi byla přihlášena u své matky, která se také podílela na privatizaci. Jenže tam nebylo kde bydlet – její dvě sestry s rodinami a dětmi plus matka v třípokojovém bytě. A svědomí jí nedovolilo, aby se o byt dělila. Její tchyně si pronajala dům. Nejstarší syn šel po ukončení jedenácti tříd do práce. Vzdělání se mu nikdy nedostalo. Její snacha se v 19 letech vdala a nastěhovala se k manželovi. Zavolá jednou za rok, a to je vše. A Dáňa zůstal bydlet s matkou. Když jsme se seznámili, pořád pracoval.
Nastěhovali jsme se k sobě: já jsem se nastěhovala do pronajatého bytu k nim. Když se můj táta dozvěděl o situaci v rodině mého snoubence, dal mi jako svatební dar dům. Byl malý, ale dvoupatrový, s veškerým vybavením a malým pozemkem, a hlavně v rámci města. Vzala jsem si s sebou tchyni: měly jsme skvělý vztah. Až donedávna.
Všichni pracujeme, peníze jsme si nerozdělili a s nákupem jídla bylo vše v pořádku. Nebyly žádné domácí hádky: kdo je doma, ten vaří, když se všechno sní. Z hlediska úklidu bylo vše v pořádku. Tchyně jsem si velmi vážila. A ona se po nastěhování do domu uklidnila. V pronajatém bytě žila jako tikající časovaná bomba, neustále se obávala, že ji vystěhují. Když se nastěhovala, pustila se s velkým nadšením do renovace svého pokoje. Pořídila si kočku, aniž by se zeptala na povolení.
Zabydlela se a zářila štěstím. Nijak nás neobtěžovala, naopak, neustále říkala Danimu, že má štěstí, že má ženu. Daniho otec k nám přišel před půl rokem. Přivedla ho jeho tchyně. Potkali se náhodou a on se rozplakal nad svým těžkým osudem: z ženy, za kterou šel, se vyklubala proradná žena. Jemným přemlouváním a sliby ho přesvědčila, aby byt prodal. Tchán zaplatil jejímu dítěti studium na ústavu, nakoupil různé hmotné statky a provedl opravy v bytě. Pohádka však netrvala dlouho.
Když mu došly peníze, přestal být potřebný. Nemohl si najít práci, chudák, a tak musel dělat příležitostné práce a žil u přátel a známých. Podle mého názoru dostal, co chtěl. Vyměnil rodinu za levobočka tety, investoval do jejího dítěte, i když si mohl vzpomenout na vlastní děti. Vůbec, za co bojoval… Ale její srdce roztálo. Jak řekla, rozpačitě, staré pocity se vrátily. “Tenhle… muž seděl na pohovce a usrkával kávu z mého hrnku, zabalený do županu mého manžela.” “Vy jste hostitelka?” zeptal se znechuceně. “A kdo jste vy?” šťouchla jsem do něj zpátky. “Dovolte, abych vás hned uvedla na pravou míru.
Poslouchejte mě, paní! Jsem otec vašeho manžela a nebudu tolerovat neúctu, rozumíte? Zasmála jsem se. Něco sedí v mém obývacím pokoji a hodlá mě usadit na mé místo? “Strýčku, pojď, vypadneme odsud. Tohle není almužna, nesloužíme chudým. Prošel jsem kolem něj a šel nahoru do našeho pokoje, cestou jsem vytáhl telefon. Stěžovala jsem si manželovi na otcovu přítomnost. Manžel byl se mnou solidární: kopnout toho drzouna do krku.
– Přijdu ho vystavit sám. “Buď opatrná, je to pěkný kus,” varovala mě Danya. Neobtěžoval jsem se s převlékáním. Přemýšlela jsem, že zavolám tátovi, aby mi pomohl, kdybych to potřebovala. Ale nedostala jsem příležitost o tom přemýšlet – přišla tchyně. Padla mi k nohám a prosila mě, abych jí nekazila štěstí. “Tolik let jsem čekala, až dostane rozum a vrátí se k nám. Nemůžeš ho přece vyhodit! Je to dobrý člověk, upřímně! Jestli ho vyhodíš, půjdu s ním! Byla jsem otupělá. Jsou ženy, které umí odpouštět. Ale aby byly tak shovívavé? Důrazně jsem tchyni řekla, že ho v domě nehodlám tolerovat.
Danya přijela o několik hodin později. Během té doby se jeho tátovi podařilo mě úplně vytočit. A teď bude dům spravovat on jako nejstarší v rodině. A syn ho nevyhodí, protože ho vychoval k úctě ke starším a k otci. A já jsem celá špatná, měla bych být ráda, že mě přijali do takové rodiny.” – Rozumíš, ty jsi tady nikdo! Muž je hlavou všeho. Ty mlčky vaříš a rodíš děti. Já jako otec rodiny mám plné právo tě za neposlušnost i seřezat. Tak to prostě je. S Danem jsem byla spokojená. A když z našeho domu vyletěl jeho táta, byla jsem šťastná dvojnásob. Po uklidnění tchyně jsme s Daniilem šli udělat inventuru. Chyběly nám nějaké věci a peníze.
Prohlášení pro policii, soud. Trest, který se ukázal jako podmíněný, byl několik let na státní podpoře. Skončilo vše dobře? Samozřejmě že ne. Tchyně pořád brečí a dívá se na nás odsuzujícím pohledem. Odstěhovala by se, ale to by si musela pronajmout byt a neměla by peníze na posílání balíčků milovanému bývalému manželovi. Také se rozhodli, že se vezmou znovu, tam, v kolonii. A teď tchyně šetří peníze, chce svému budoucímu manželovi zařídit opravdovou dovolenou.
Mluví se mnou a mým synem skrz zuby. Odvážili jsme se jejího syna zavřít do vězení. Nerozumím tomu: jak můžeš odpustit, co udělal tvůj tchán? Jak? Zradil mě a pak svou rodinu poslal na ulici! Měl nechat dům dětem jako normální člověk. Měly by se kam vrátit. Ale on to neudělal. Je to nechutné. Tchyně si v kalendáři odškrtává dny do dalšího termínu. Na lednici visí poměrně dlouhý seznam tchánových potřeb. Pomalu se odškrtávají věci, které už byly nakoupeny. Jídlo do domácnosti nekupuje. Existuje nějaký způsob, jak ji usměrnit? A tchyni jsem měla přiměřeně raději.
