Olena měla vše, o čem mohla snít. Její syn s vyznamenáním dokončil univerzitu, získal práci a rychle nastoupil na manažerské místo. Poté zbohatl. První, co udělal, bylo, že matce koupil velký byt a moderně ho zrekonstruoval. Olena dostávala od syna každý měsíc peníze a nemusela se o nic starat. Syn se však nehodlal oženit. Měl mnoho žen, ale nebyly to vážné vztahy a o rodině ani nesnil. Ale čas běžel a Olena chtěla trávit čas s vnoučaty. Jednou v noci někdo zaklepal na její dveře.
Olena otevřela a na prahu stála mladá žena, která si zakrývala břicho šátkem. “Váš syn právě projížděl naší vesnicí, ale podvedl mě… Zkrátka, čekám s ním dítě. Ale on o dítěti nechce nic slyšet.” – Ženo, já tě neznám, raději jdi pryč. Olena zavřela ženě dveře před nosem, přestože jí stihla hodit papírek s napsanou adresou její vesnice. Olena papír odložila a šla si lehnout. O několik měsíců později začala Olena ve svých snech vídat malé dítě. Opět se budila uprostřed noci.
A pak se rozhodla navštívit dívku, která k ní přišla těhotná. Možná to byl opravdu její vnuk. Olena přijela do vesnice a všude byla bída a spoušť. Našla stejný dům, byl ze starých shnilých prken, podlaha byla zatopená a uvnitř páchla hlína. Na kamnech seděla malá holčička se zlatými vlasy. Olena se seznámila s dívkou, která se jmenovala Nasťa a musela se starat o krávy, aby uživila sebe a svou dceru. Nasťa Oleně vyprávěla o svém synovi, všechno odpovídalo, byl to úplný popis Olenina syna.
Olena musela vzít Nasťu a její vnučku do svého města. Olena ztrojnásobila Nasťinu práci v kulturním domě. Když se to její syn dozvěděl, měl velkou radost. Začal k matce jezdit častěji, nejen za ní, ale i za dcerou a Nasťou. Netrvalo dlouho a syn si uvědomil, že Nasťa je úžasná dívka a že má svou dceru velmi rád. Rozhodl se, že Nasťu požádá o ruku. A nyní spolu žijí jako velká rodina.
