Když moje snoubenka otěhotněla, byli jsme ještě velmi mladí, bylo nám teprve 18 let. Museli jsme se vzít a žili jsme v mém jednopokojovém bytě, skromně, ale společně. Teprve s narozením dítěte se situace zhoršila. Ukázalo se, že mě manželka začala peskovat, že nevydělávám dost peněz. Pracoval jsem jako obyčejný automechanik, žádnou vysokou školu jsem nevystudoval a ani jsem to nepotřeboval. Manželka zůstala doma s dcerou a já jsem byl jediný, kdo pracoval pro celou rodinu. Protože na mě manželka neustále tlačila, začal jsem po večerech trochu fňukat. Nakonec ji to přestalo bavit, sbalila si věci, vzala dítě a odešla ke své matce.
Chtěla si také vzít polovinu mého bytu pro sebe, ale to se jí nepodařilo. A já se s dcerou pravidelně vídal, jezdil s ní na víkendy, dával bývalé ženě nějaké peníze. A pak se seznámila s nějakým chlapem a já jí přestal dávat peníze úplně, protože jsem nechtěl, aby ten chlap žil na můj účet. A přestal jsem s dcerou komunikovat. A pak moje dcera dospěla a potřebovala peníze, aby mohla jít na vysokou školu. Obrátila se na mě a já jí hned řekla, že jí žádné peníze dávat nebudu.
Sama jsem vysokou školu nedokončila a nějak žiju, a jestli to potřebuje, tak ať se rozhodne sama, už není malá holka.Díky tomu se dcera nějakým způsobem dostala na univerzitu a vystudovala s vyznamenáním. A nyní pracuje jako manažerka v prestižní firmě. Věřím, že je to i moje zásluha. Protože ji nikdo nerozmazloval penězi, všeho dosáhla sama. A kdybych jí tenkrát dal peníze, tak by se uvolnila. Přišel jsem za dcerou, abych ji požádal o nějaké peníze na živobytí.
Protože jsem už byla stará, nemohla jsem pracovat a neměla jsem žádné peníze. Řekla, že mi nedá peníze ani za nic. Pak jsem se nechal zaměstnat v jejich firmě jako údržbář, abych ji pozlobil. Každý den vidí, jak těžce musí otec pracovat, zatímco ona jezdí v drahém autě.
