Uplynul více než rok od chvíle, kdy se má dcera zasnoubila, a s každým dalším rokem se zdálo, že náš vztah slábne. Strašně se mi po ní stýskalo, a tak jsem znuděně vytočil její číslo. Po věčnosti se konečně ozval hlas. – Ano? Haló? – Olechko, tady tvoje máma. Proč tě tak špatně slyším? Určitě jsi v tělocvičně. Ruším tě? – Ne, myju Pavlovi auto.
– Proč ty? – Kdo jiný? Utrácíš peníze za mytí auta? – Bože! Dobře, poslouchej, Olechko, přijď v neděli s manželem. S tvým tátou slavíme výročí svatby. Budeme grilovat, povídat si…” “Proč chceš najednou slavit?” zeptala se dcera cynicky. Copak to nestojí za oslavu?” – “Promiň, mami, ale nemůžeme. V neděli jdeme na svatbu. Žení se náš nejlepší kamarád Slavko. Budete mít ještě další výročí, ale tahle svatba se už nikdy nebude opakovat. Bojovala jsem se slzami a dusila se nevyřčenými slovy: “Moc nám chybíš.” – “Ty mi taky chybíš, mami, ale nemůžeme odmítnout našeho kamaráda. Vynahradíme ti to, slibuju.
– Dobře, povzdechla jsem si a rozhodla se zavolat synovi, ale ani on nebyl k zastižení. “Co se děje, Nino?” zeptal se mě manžel. “Prostě mi to láme srdce, že děti nemůžou přijít,” vzlykla jsem. “Ale no tak, je to náš den! Oslavíme ho i bez nich,” utěšoval mě.
Ale tu noc jsem nemohla usnout. Byla to snad moje vina, že se děti od nás jakoby odtahovaly, přestože jsme pro ně udělali všechno? “Miláčku, vždyť už mají svůj vlastní život. Máme jeden druhého, a to je nejdůležitější,” zašeptal manžel, když si všiml, že jsem vzhůru. Druhý den mě manžel překvapil týdenní dovolenou na krásném místě na břehu jezera. Ranní slunce mě přivítalo na posteli pokryté květinami a balonky.
Na zrcadle bylo napsáno: Na zrcadle bylo napsáno: “Šťastné výročí svatby, lásko!”. Do očí mi vstoupily slzy radosti, když k nám přišel můj manžel s košíkem. “Co je uvnitř?” zeptala jsem se a otevřela košík, ve kterém bylo kotě. “Všechno nejlepší k výročí!” vykřikl radostně. “Tohle je nejlepší den v mém životě,” zašeptala jsem mu, když jsem neviděla svého starého muže, ale mladého muže, do kterého jsem se před 30 lety zamilovala. Prožili jsme kouzelný týden.
Když jsme se vrátili, naše telefony byly zaplaveny zprávami od našich dětí: – Mami, kde jsi byla? Měly jsme o tebe strach!” volala mi dcera. “Byly jsme na výletě. S tvým tátou jsme se rozhodli, že budeme žít sami pro sebe. – Pro sebe? Co to znamená? – Jsme na druhé svatební cestě, tak nás prosím neruš.
