Někdy se květnové slunce začne z neznámých důvodů pohoršovat. V takových dnech se zdá, že se snaží město zapálit, aby se pomstilo za urážky, kterých se mu dostalo. Jednoho takového dne se Alina, unavená vedrem a tíhou tašek s nákupem, sotva dostala domů. Její módní, nedávno koupené boty ji nemilosrdně dřely o nohy a držadla těžkých tašek jako by jí chtěla pořezat prsty. Každý krok jí působil neuvěřitelné utrpení… Alinu doprovázela její tříletá dcera Olechka.
Tato holčička měla vážnou povahu a v rodinném kruhu byla považována za naprostou osobnost. Samozřejmě se to může zdát u tak malého děvčátka poněkud zvláštní. Olechka měla andělský vzhled, který dokonale maskoval její tvrdou povahu, a také přiváděl ostatní k naprostému klamu. dnes byla mladá matka zcela zmatená: šlo o podivná tvrzení nové učitelky její dcery.
Valentina Petrovna, tak se učitelka jmenovala, řekla Alině… – Všimla jste si, že vaše dcera si nevšímá ostatních, odmítá si hrát s dětmi a ignoruje všechny žádosti a otázky učitelky. Odmítá si hrát a jen sedí a dívá se do knížek. Když jí řeknu nějakou poznámku, dělá, že mě neslyší, a jen si dál prohlíží knihu. Musíte navštívit lékaře, protože vaše holčička je autistka.
Matka nechápala, proč učitelka diagnostikovala její dceři tento stav a proč se rozhodla o tom mluvit před jejím dítětem. Alina nedokázala učitelce ani odpovědět, jen stála a mhouřila oči. “Mami, kdo je to ausiska?” – dítě vůbec nechápalo význam tohoto slova, ale naprosto přesně chápalo, že Valentina Petrovna řekla matce něco nepěkného, protože jinak by se matka tak nerozčilovala. alina šla mlčky. Matka nedokázala najít slušnou odpověď učitelce a prostě řekla: “Mám úplně normální dítě, s dětmi na hřišti vychází dobře a vždycky mě i manžela poslouchá…”
Učitelka našpulila rty a jen mávla rukou v odpověď, ale pak se otočila a dodala: “Každá matka si myslí, že její dítě je normální, ale doporučila bych vám, abyste s dcerou vyhledala pomoc odborníka.” a pak se otočila a odešla do skupiny. matka zůstala v přijímacím pokoji polykat slzy. Alina měla plný jazyk nejrůznějších urážlivých výrazů. Alina se zabraná do těchto myšlenek posadila na lavičku poblíž vchodu a zula si boty. Olechka byla šťastná, že si může hrát s dětmi na hřišti.
“Všechno řeknu manželovi. Kdo jí dal právo stanovovat takové diagnózy…” Viděla, jak se k lavičce blíží nějaký muž. Kostik se posadil na lavičku vedle své ženy. Alina mu v slzách vyprávěla o dnešní události. Mladíkovi se začaly červenat lícní kosti. “Tak se přestaň rozčilovat! Vždyť víš, že si na Valentinu Petrovnu stěžuje spousta rodičů, dokonce jsem to slyšel na vlastní uši, když jsem vyzvedával Olechku ze zahrady. Teď je řada na nás. Dobře víš, že je to nesmysl.” “A co když má pravdu?” Alina si otřela slzy z tváře. mladí rodiče najednou viděli, jak dobře opilý soused oslovuje jejich dítě a zkresluje jeho slova: – Dobrý večer! Ach, jaká je to hezká holčička! Tak tlustá? A kdo má takovou malou, malou mašli?
Dcera se na dospělého muže udiveně podívala a pak jasně a zřetelně řekla: – Mami, proč ten dospělý muž mluví jako malý kluk, copak se nenaučil mluvit jako dítě? Nebo je to proto, že smrdí?” Rodiče sotva zadržovali smích, když rozpačitý soused odcházel domů. Teprve když zmizel ve vchodu, manželé se zasmáli nahlas. V tu chvíli všechny starosti mladé matky jednou provždy zmizely. později byla Valentina Petrovna vyhozena z práce, protože s rodiči mluvila nevhodně a byla na ně hrubá.
