Je tolik věcí, které mění náš život, a většinou se dějí nečekaně. To byl i můj případ. už mnoho let žiji sama ve městě. Moje matka zůstala na vesnici. Dokud žila s tátou, bylo v naší rodině všechno v pořádku. A pak zemřel. Maminka nemohla zůstat sama, hodně se změnila, chovala se jako malé dítě. Když jsem ji přišla navštívit příště, moc dobře jsem si uvědomila, že už ji tu nemůžeme nechat samotnou. Potřebovala neustálou péči a bylo prostě nemožné nechat ji ve vesnici. Nechtěla být sama, bála se, že se zase vrátím domů do města a nechám ji tam samotnou, a pokaždé mě prosila, abych s ní zůstala ještě aspoň jeden den.
Udělala jsem tedy pro sebe dobré rozhodnutí – odvážela jsem matku do svého města natrvalo. Maminka si do svého jediného balíčku zabalila vlastní polštář a novou postel, kterou jsem jí kdysi dávno darovala; z nějakého důvodu si ji nechala. Mně to nevadilo. Ať si vezme, co chce. Možná jsou to její oblíbené věci. Nebo to byl její zvyk spát na svých věcech. Koneckonců matka za celý svůj život nikdy necestovala daleko od vesnice, jen pracovně do města, a to ještě jen s otcem. Žila klidným životem. Nyní je jí přes 80 let. Když překročí malý práh, drží se za zárubeň.
Pořád se jí stýská po její vesnici, po jejím domově, protože tam je celý její život, ale když si vedle ní sednu, maminka je šťastnější. Maminka také miluje ticho. Často sedává ve svém pokoji a čte si modlitby. Matka se mnou bydlí už skoro dva týdny, už si trochu zvykla, cítí se u mě dobře. Ve všem mi naprosto důvěřuje a má upřímnou radost jako dítě, když přijdu domů z práce – pokaždé mi běží naproti.
Hladila jsem ji po šedivé hlavičce a společně jsme šly do kuchyně připravit večeři. Od té doby, co se mnou maminka začala žít, se i můj život stal smysluplnějším a zdá se, že je v něm více světla, tepla a laskavosti: pokaždé po práci spěchám domů s vědomím, že na ni vždycky čekám. Myslím, že se to neobešlo bez maminčiných modliteb, její upřímné víry v dobro a lásku. Můj byt se teď díky rukám mého nejbližšího člověka mění v opravdovou rozkvetlou zahradu. Všude vládne pohoda a klid. Jsem s ní teď velmi spokojená, jako dítě, které vzpomíná na své dětství; a to mě tak hřeje. Doufám, že i moje matka je se mnou šťastná. Smekám před tebou, má drahá maminko, chci, abys se mnou byla ještě dlouho, vážím si každého dne, kdy jsi se mnou.
