Všichni v naší kanceláři očekávali velké změny. Šuškalo se, že se na naše oddělení chystá nastoupit neteř šéfa. Všichni kluci se ošívali a už přemýšleli nad plánem, jak získat srdce této dívky, aby v budoucnu mohli získat dobré místo. A pak se objevila ona! A začala velká hra. I mně se moc líbila, ale vždycky jsem si všiml, že je unavená. Když se ukázalo, že má desetiletou dceru, měla méně fanoušků. Přesto se mi líbila natolik, že jsem jednoho dne sebral odvahu a pozval ji do parku na procházku. Když se mě zeptala, v jaké společnosti se budeme procházet, řekl jsem jí, ať s sebou vezme dceru.
Šli jsme se projít do parku a já jsem tam potkal její dceru. Okamžitě jsme se spřátelily. Měly jsme toho hodně společného. Ta dívka se do mě samozřejmě hned zamilovala a já do ní také. Brzy jsme spolu začali chodit oficiálně.
O několik měsíců později jsme šli na matriku a začali spolu bydlet. Mému štěstí se meze nekladly. Díval jsem se na ni a nemohl uvěřit, že je moje. Vztah, který jsem měl s její dcerou, byl prostě skvělý, i když občas chodila s vlastním otcem. Ale najednou se všechno změnilo. Byla mi diagnostikována nevyléčitelná nemoc. Chystal jsem se odjet na léčbu do Izraele. Hodně nám pomohl strýc mé ženy, můj šéf. Všichni jsme přidali své úspory a já odjel na léčbu.
Jednou mě přijela navštívit dcera a přivezla mi spoustu peněz. Nejprve jsme s manželkou nechápali, kde vzala tak velkou částku. Jak se ukázalo, uspořádala na internetu celou sbírku, aby mi zachránila život. Nedokážu popsat, co jsem tehdy cítil; prostě jsem se rozplakal. Vždycky jsem ji měl moc rád, ale nemyslel jsem si, že ona mě taky – jako skutečný otec.
Máme před sebou ještě dlouhou a náročnou cestu zotavování, ale jsem si jistá, že to zvládneme – jsme spolu.
