Po porodu jsem se mírně zotavila. Moje váha se příliš nezvýšila, ale… Manžel si začal stěžovat na to a ono a na všechno v tomto duchu. Místo aby mi řekl: “Všechno je v pořádku, miláčku, pořád jsi lepší než ostatní” a počkal, až se vzpamatuju, šel “doleva”.
Zašel tak daleko, že se jednoho dne vůbec nevrátil. Zůstala jsem s dítětem v náručí a nemusím tu zabíhat do podrobností, myslím, že je to jasné. Nakonec mě přestalo bavit se tlouct a našla jsem sílu vrátit se do života. Pořídila jsem si psa a začala s ním ráno běhat. Začal jsem si pumpovat břišní svaly. I když je to psychicky velmi náročné, skvěle to rozptyluje chmurné myšlenky.
Zvykla jsem si sportovat, a když jsem nakonec dostala práci, přihlásila jsem se do fitness centra. Na rozdíl od trenéra v našem sportovním areálu se z fitness trenéra vyklubal pozorný a trpělivý člověk. Během několika let pravidelných návštěv posilovny jsem nejen získala zpět svou krásnou postavu, ale na některých místech jsem ji i vylepšila. Nejméně 1,5krát.
Znovu jsem si zamilovala sama sebe, zamilovala jsem si své tělo. Jednoho dne, když jsem se vracela domů se sportovní taškou a ve sportovním dresu, jsem si všimla, že u vchodu stojí můj bývalý manžel. Musel zvonit na interkom, ale můj syn to nebral. Tehdy si uvědomím, že mám šanci splnit si sen mnoha opuštěných lidí právě tady a teď. Rozplakat ho výčitkami svědomí.
Dám si ruce za hlavu, pětkrát si rychle dřepnu, narovnám hruď a udělám krok směrem k němu. “Víš, co mi říká?” “Holka, bydlíš v tomhle baráku? Můžeš otevřít dveře? Hořce jsem se zasmála, zakryla jsem si obličej rukama a s pocitem nepopsatelného triumfu jsem ustoupila stranou – Řekla jsem něco směšného?” Najednou znervózněl – Co tě rozesmálo?” zeptala jsem se. na matrice Když jsem přísahala, že budu milovat a chránit… – obrátila jsem se mu přímo do tváře a řekla
– Pořád se nemůžu přestat smát!” – Lído? Lído!” zíral na mě. “Máš deset vteřin na to, abys odešel z tohohle dvora,” oznámila jsem mu už nešťastně. “Můžu aspoň vidět svého syna? Pašo!” žadonil. “Jdi pryč! Je pryč, sledoval jsem ho, jak odchází, často se ohlížel. Sny se plní, když se chce
