Svitlana stála u kamen, když se její manžel vrátil z práce. Vešel rovnou do kuchyně, posadil se na pohovku a řekl: “Jedna dívka, kterou neznáš, se mnou měla syna… před týdnem.
Tato slova byla to poslední, co Svitlana čekala, že od svého muže uslyší, protože se vždycky milovali a na nevěru nemohli ani pomyslet. Serhij navíc snil o synovi a Svitlana mu porodila dvě dcery, a pak se ukázalo, že tuto funkci už nemůže plnit. A tak se Svitlana se strachem v srdci vrátila ke svému muži a ten padl na kolena, omluvil se, přísahal, že se to už nikdy nestane, slíbil, že odteď bude platit synovi alimenty, ale že k té dívce už nikdy nepůjde.
Svitlana se uklidnila. Všechno šlo tak, jak Serhij slíbil, ale o čtyři roky později jim zavolala Serhijova bývalá přítelkyně a požádala je, aby si chlapce na čas vzali k sobě, protože se chystá na svatbu a nemá nikoho, kdo by se o syna postaral. Světlana se chlapce, který byl vyděšený z neznámého prostředí, ujala s dárky. Malý Dima nevěděl, jak se má chovat, co má říkat a jak se má chovat, protože tam nikoho neznal a jeho matka tam nebyla. Světlana dala chlapci sladkosti a stavebnici.
Chlapec objal Světlanu a začal rozbalovat nové hračky. Dcery Serhije a Svitlany už nevyžadovaly pozornost. Bylo jim sedmnáct a šestnáct let. Světlana strávila s Dimou celý den: vařila mu jeho oblíbená jídla: bramborovou kaši a strouhanou mrkev, hrála si s ním, učila se s ním básničky.
Těch “pár dní” se protáhlo na šest měsíců. Chlapec pomalu začal Světlaně říkat mami a Serhij se s tím nemohl smířit: jeho žena přijala Dimu jako vlastního syna. O rok později Serhijovi zavolala Dimova biologická matka a sdělila mu, že se má stát podruhé matkou a že si Dimu nehodlá vzít. Dokonce řekla, že je připravena zaplatit peníze policii, aby si chlapce nechala u otce. Serhij a Svitlana s tím souhlasili i bez peněz.
Za tu dobu si na chlapce zvykli a nechtěli ho pustit. O pár let později se dcery Světlany a Serhije vdaly a Dimka už chodil do školy. Jednoho večera chlapec hrdě přinesl matce svůj deník, aby se pochlubil známkami. Světlana ho pevně objala a řekla: “Jsem tak šťastná, že jsi můj syn. Zůstaň tak chytrý a veselý, jaký jsi, a věz, že tě máme s tatínkem moc rádi.
