Jednoho dne za ní přišla kmotra Káťa, podívala se na ni a řekla: “Tak, Olo, připrav se. Půjdeš se mnou, nic tě tu nezdrží. Káťa žila a pracovala v Itálii už pět let.
A Olja tu opravdu neměla proč zůstat. Její dcery jsou dospělé a vdané. Sama Olja je v civilním manželství s Mychajlem už osm let. Je jim přes padesát a žijí v Miši. – “Olja, ještě víc. A když se Míša rozhodne tě opustit, kam půjdeš? Vždyť nemáš nic – ani domov, ani práci. Její vztah s Michailem se zdál být normální, ale Olja měla trpkou zkušenost a věděla, že se všechno může v okamžiku změnit.
Promluvila si tedy se svým civilním manželem. Řekl jí: “Jestli chceš jít, tak jdi. A tak odešla. Když už byly ženy v Itálii, Káťa Oljovi poradila: -“Hlavně nedělej chybu jako všechny naše ženy, které myslí nejdřív na své děti a teprve potom na sebe.
Ty to udělej takhle: nejdřív 4-5 let pracuj pro sebe. Našetříš si peníze, koupíš si byt v rodné zemi, uděláš opravy. A když pošlete svým dětem 500 eur, věřte mi, že neušetříte ani korunu. Zpočátku to bylo v nové zemi velmi těžké, ale Olja si se vším poradila.
O pět let později si koupila třípokojový byt v hlavním městě své vlasti. Přijela oslavit kolaudaci. Pozvala své dcery a zetě, ale oslava se nepovedla. Když dcery zjistily, že žena myslela především na sebe, a ne na ně, urazily se, otočily a odešly. Zavolala Káťu a vyprávěla jí o svých zážitcích a ta jí řekla následující:
-Nebuď naštvaná, tak to prostě chodí. Tvoje děti jsou stejně jako všichni ostatní nevděčné. Byla to pro ně zkouška. Pokud se neradovaly z tvého štěstí, pak nejsi povinna jim štěstí poskytovat. Zamkněte byt a vraťte se. Nechte své děti, ať se o sebe postarají samy.
