– “Viko, dcero, kde máš dítě?” zeptala se stará paní sedící na lavičce. “Co je vám do toho?” odpověděla Vika neurvale.
Vika se vrátila domů a šla si lehnout. Od té doby, co se vrátila z nemocnice, byla unavená. Probudilo ji až náročné zvonění u dveří. “Nikdo není doma!” vykřikla. Odstrčila deku na zem a zamířila ke dveřím. Přišel k ní noční hlídač. Odvedla hosta do kuchyně a nabídla mu čaj. – Kde je teď vaše dítě?” zeptal se muž. – U tety na vesnici, nebylo mi dobře, vzala jsem ho tam.” – odpověděla Vika.
– Mluvíte o tom starším, já se ptám na to mladší, které se narodilo nedávno.” – řekl policista. – Slyšel jste o “náhradním mateřství”?” – Vika ho zarazila. – Máte nějaké dokumenty, které to potvrzují? – Hned je přinesu. Dívka nechápala, co s ní má sousedova babička společného.
Vika přišla zmatená a muž se nabídl, že se do ní vžije. Vysvětlil jí, že babička ji viděla těhotnou a že dívka má velké vousy a nemá manžela. Žádného dalšího nepotřebovala. Dívka mu vysvětlila, že peníze z náhradního mateřství by se měly použít na koupi nového domu a že ten, ve kterém bydlí, už prodává. “Já vás žalovat nebudu,” odpověděl policista klidně a odstrčil dokumenty stranou.
Byl přesvědčen, že se nic nezákonného nestalo, a tak mohl byt opustit. Vika se podívala z okna a viděla, jak policista vychází z vchodu, přistupuje ke starým dámám odvedle a něco jim říká. Když jsem byla mladá, babičky mi pomoc nenabízely. Jen mě poučovaly, co mám dělat a jak to dělat lépe…”
Dívka byla rozhořčená. Vika si sedla na pohovku a zavolala sestru, jedinou osobu v rodině, která s ní komunikuje a pomáhá jí. Telefon zvedl Vikin syn. “Mami!” vykřikl chlapec radostně. Vika se mimovolně začala usmívat, protože to všechno bylo kvůli jejímu synovi…
