Jako dítě jezdil Ihor každé léto do vesnice za prarodiči. Ve vesnici bylo hodně dětí v jeho věku. Ráno odcházeli z domu, chodili se koupat k řece, odpoledne se vraceli domů a pak si zase hráli s míčem, žertovali a bavili se. Koncem srpna, když se chlapec vrátil do hlučného města, byl stále smutný a dlouho vzpomínal na vesnici. Jeho poslední návrat byl obzvlášť těžký, protože se zamiloval.
Oksana byla nejkrásnější dívka ve vesnici a věděla to. Nádherný cop, štíhlá postava a velké zelené oči. Ihor se červenal, kdykoli ji spatřil. Jeho kamarádi si toho všimli a často si z něj dělali legraci. Oksana si toho všimla také, ale jen se na něj arogantně dívala. Bylo jasné, že Igorovy city nejsou opětovány. Ten kluk kvůli lásce hodně trpěl. Díval se do zrcadla a říkal si, že je zrůda. A pak se rozhodl, že se do vesnice nevrátí.
Zpočátku to bylo těžké, pak ho začalo rozptylovat studium, pak armáda, nastoupil na univerzitu, promoval a oženil se. Mezitím mu zemřeli prarodiče, takže se tam už nevrátil. Jednoho léta však Ihorovi rodiče oznámili, že se rozhodli přestěhovat zpět do domu svých rodičů.
Igorovi bylo v té době čtyřicet let. Měl tam předem zajet, něco opravit, dát věci do pořádku, aby se rodiče mohli snáze nastěhovat. Večer za ním přišla teta a přinesla mu jídlo. “Odpočiň si, synku, jsi unavený, od rána jsi pracoval,” řekla mu. Pak po chvíli mlčení dodala: “Pamatuješ si na Oksanu? Ihor měl motýly v žaludku jako za mlada.
Igor nevěděl, co má říct. Měl smíšené pocity. Své ženy si vážil. Nebyla to žádná krasavice, ale Igor si vždycky myslel, že má štěstí, že ji má. “Co kdyby se z Oksany stala teta se třemi bradami? Ne, ať zůstane v mé paměti jako ta mladá kráska na výsluní. Ale osud mu přichystal něco jiného. Ráno šel k řece a uviděl tam plavat ženu. Ponořil se do vody, a když se vynořil…
“Ahoj, Ihore. Tvoje teta mi řekla, že ses změnil. Chtěla jsem tě dnes večer navštívit, ale…” Ihor ani neposlouchal, všechno kolem něj ztuhlo. Viděl, že Oksana je stejně krásná jako v mládí. Ale jeho pocity byly teď úplně jiné.
– Říká se, že máš ve městě nějaký obchod? Vzpomínáš si, jak jsi byl do mě zamilovaný? A já tě měl rád, jen jsem se styděl to říct. Igor mlčel. “Dobře, večer k tobě přijdu. Doufám, že napravíme chyby našeho mládí. Oksana mu poprvé věnovala pozornost. Jeho sen se stal skutečností, ale to ho nepotěšilo.
Dobře věděl, že Oksana k němu v tu chvíli nechová žádné pozitivní city. Kdyby se s ní setkal, ublížil by své ženě a trpěl by. Všechno je to jen hra. Když k němu Oksana večer přišla, viděla, že dveře jsou zamčené.
