Snizhana si na své dětství nepamatuje dobře. Zpočátku bylo všechno v pořádku. Její táta a máma pracovali v továrně a doma bylo teplo a útulno. Snizhana chodila do školky a po školce si hrála s kluky na dvoře. Teprve pak její táta přestal chodit do práce, odcházel brzy ráno a vracel se k obědu: “Copak to zase nedostali?” – Ne, nedostali, odpovídal smutně. Táta přestal nosit uniformu pro továrnu. Seděl doma a byl úplně sklíčený:
– Žádný zaměstnavatel už mě nechce. – To neříkej, něco vymyslíme, – uklidňovala ho maminka. Táta seděl u televize, popíjel nějakou tekutinu ze sklenic a pak usínal. A pak matka přestala chodit do továrny. Byla stejná jako táta v prvních dnech. Přestala se hezky oblékat, ztratila veškerou naději, přestala vodit Snížana do školky a nehlídala dům.
Seděla s tátou u televize a pila ze sklenic. Začaly těžké časy. Museli jsme sbírat lahve, železo a papír a všechno to odevzdávat strýci v garáži. Za to mi dal peníz a za ten peníz táta s mámou koupili lahve a malou čokoládovou tyčinku pro Snížana. V domě už nebylo teplo a útulno jako dřív. Vzduch byl cítit něčím kyselým a ponurým.
Jednoho dne se máma s tátou nevrátili z obchodu domů. Snizhana pak odešla do sirotčince. Často ji navštěvoval strýc Denis, tatínkův bratr. Řekl jí, že když se vraceli z obchodu, maminku a tatínka srazilo auto. Denis je nemohl vzít k sobě, měl snoubenku a chystali se odstěhovat do Německa.
Dívka vyrostla, vystudovala na veterinářku, byla nejlepší studentkou a hned ji přijali na kliniku. Po další operaci psa jí někdo zavolal. Ukázalo se, že je to číslo z Německa, byl to strýc Denis. “Snížane, vůbec se necítím dobře. Přijeď rychle, jinak se v dospělosti nestihneme vidět. Dívka se bála o strýcovo zdraví. Shromáždila všechny své úspory a koupila si jednosměrnou letenku do Německa. Ukázalo se, že strýc Denis se s tou dívkou z Ruska už dávno rozvedl, vybudoval velký podnik a žil úplně sám. O týden později zemřel.
Právníci řekli, že strýc odkázal celé své dědictví Snížanovi. Neměl žádné příbuzné ani děti. Snizhana prodala veškerý svůj majetek v Německu a vrátila se domů. Ve svém městě si otevřela velkou zvířecí kliniku a rozhodla se pomáhat potřebným.
