Tanya byla nejlepší žákyní na základní škole. Do školy chodila, jako by to byly prázdniny. Nikdy nepřišla pozdě a vždycky se velmi pečlivě oblékala. Ale v prostředních třídách se její výkony začaly postupně zhoršovat. Začala dostávat dvojky, pak následovaly trojky. A chodit pozdě se stalo zvykem. Na střední škole se pak Tanya přestala učit úplně.
Dokonce začala chodit za školu. Dívčin vzhled nechával hodně věcí na pospas: pomačkané oblečení, špinavé boty a jednou přišla do školy v roztrhaných punčocháčích. Bohužel to vedlo k posměchu a šikaně ze strany spolužáků. Tanya se chovala velmi tiše a uzavřeně, s nikým se nebavila, seděla sama. Učitelé ji neustále peskovali a třídní učitelka projevila naprostou profesionalitu tím, že na ni křičela, hlásila se k celé třídě a vyhrožovala, že ji nechá na druhý stupeň.
Jednou dokonce řekla, že v životě nemá žádnou budoucnost a že skončí jako drhnutí záchodů. Táňa mlčky poslouchala a dívala se na ni odměřeně. Ze školy odcházela jako první a vždycky chodila pozdě. Vedoucího třídy vždycky zajímalo, kam utíká, proč se z výborné žákyně stala propadlíkem, protože si ji dobře pamatoval ze základní školy. A tak se nakonec rozhodl, že ji bude sledovat. Zjistil, že bydlí ve starém baráku s matkou a mladším bratrem
. Schoval se za domem a Táňu bedlivě sledoval. Přišla ze školy a začala nosit do domu vodu. Bylo vidět, jak těžké pro ni bylo ji nést. Pak přinesla kbelíky se špinavou vodou, vylila ji a zase běžela domů. Pak někam vyběhla z domu. Mykyta ji následovala. Ukázalo se, že spěchala vyzvednout bratříčka ze školky a zastavila se v obchodě, aby koupila nějaké jídlo. Zatímco nakupovala, Mykyta se rozhodl, že se na Táňu a její rodinu zeptá kluků z jejich sousedství. Ti mu řekli, že dívčina matka je už delší dobu nemocná a nemůže pracovat.
Tanya se stará o sebe a svého bratra a ještě zvládá pracovat. Vypomáhala jako uklízečka a ráno jim zametala dvůr. Po tom, co viděl a slyšel, se Nikita Táni zastal, když na ni učitelka už poněkolikáté z plných plic zakřičela a řekla jí to: “Mohla ses aspoň jednou obtěžovat a zjistit, proč nechodí do školy včas. Jediné, na co se zmůžeš, je nadávat jí a nadávat jí před celou třídou”. Po vyslechnutí těchto slov byla učitelka před třídou dokonce zmatená a nereagovala. Celý učitelský sbor samozřejmě později zjistil, o co jde.
Učitelé se za svou lhostejnost a nezájem strašně styděli, a aby jí to vynahradili, rozhodli se jí pomoci. Nakoupili pro Táninu matku všechny potřebné léky, najali pro ni zdravotní sestru a celý rok za její služby platili. Poté se Nikitini rodiče přihlásili, že jí budou pomáhat. Všichni byli šťastní: Tánina matka, které se později udělalo mnohem lépe, samotná dívka, která měla z matky velkou radost a měla čas sama na sebe, i Nikita, který byl do Táni celé ty roky tajně zamilovaný a velmi se o ni bál.
