Deset let po ukončení školy se spolužáci konečně rozhodli uspořádat sraz. Vybrali tolik peněz, kolik mohli, a zbytek zaplatil Viktor. Viktor je podnikatel a jediný svobodný mládenec ve třídě. – Proč ses ještě neoženil? – Nech mě být. Ještě jsem nenašel tu pravou.
– Tak si nějakou najdeme. Tanya si ještě nikoho nevybrala. Sedí tam smutně, netančí a čeká na tebe. Tehdy si vzpomněl na svou první lásku. Skutečně seděla sama. Jejich oči se setkaly a Táňa se usmála. Vzpomněl si, jak se pohádali: na maturitním večírku Táňa tančila s Valerou, a tehdy se Víťa vyděsil, odešel ze Západu a už se nevrátil. Druhý den ráno se přesunul do hlavního města.
Ale na Táňu nemohl zapomenout. Měl jiné ženy, dokonce s ní měl dítě, ale později se ukázalo, že není jeho. “Měl bych se k ní přiblížit?” uvažoval v duchu. “Ahoj, proč pláčeš?” – “Vyvrtnul jsem si nohu, nejde to.” – “Bolí to?” – “Trochu.”
– “Jak se má tvoje rodina, děti?” – “Všechno je v pořádku. Žiju sám. Maminka před rokem zemřela. – Taky jsem sám. Možná bychom odsud měli utéct. – Jak mám utéct? Moje noha… – Vydrž, – řekl Viktor, vzal Táňu na rameno a tiše odešel. Dlouho šli známými ulicemi, obešli i školu, kde jim byl povědomý každý keř.
– Proč jsi zmizel bez rozloučení? – Vybral sis Valeru. Nezasahoval jsem do toho. – Ty nevíš, co se stalo? Všichni to viděli, jen ty ne. – Tak mi to řekni. – Řeknu, ale sedneme si. – Počkej, – řekl a přeskočil plot, aby natrhal květiny. – Zase se chováš jako dřív…
Pak se ještě chvíli procházeli, Táňa ho pozvala na čaj, strávili spolu celou noc a pak ještě několik týdnů. Na konci měsíce Viktor odjel s tím, že má nějaké neodkladné záležitosti. Kamarádi říkali, že je běžné, že se na vás otcové vykašlou. Ale Viktor se za pár dní vrátil s obrovskou kyticí a krásným prstenem!
