Vždycky jsem žila v nějaké orientální pohádce, kde je otec hlavou rodiny a člověk nemá právo ho neposlechnout, takže jsem se třikrát vdala, kde je manžel pánem a já jeho služebnicí. Můj první manžel mě opustil s tím, že už mě má dost, že mu jen vařím, a já jsem nechápala, že kromě vaření mám dělat ještě něco jiného, abych se manželovi zavděčila? Opustil mě se dvěma dětmi. S druhým manželem jsem se chovala stejně a porodila dvě děti. V té době ale moc nevydělával, takže jsem musela pracovat na částečný úvazek. Děti z mého prvního manželství si už dokázaly vydělat peníze samy, ale ty druhé jsem musela živit.
Můj druhý manžel ukázal svou pravou tvář, když jsem onemocněla, nepotřeboval nemocnou ženu. Odešel a našel si novou. Uzdravila jsem se, ale zvyk, že doma má být hlava rodiny, nezmizel, potřebovala jsem muže po svém boku. Třetího manžela jsem si málem vybrala z ulice jako kotě. Udělala jsem z něj muže. Teď pracuji, opět pro svého manžela.
Utrácím za něj polovinu svého platu. A považuji ho za hlavu domácnosti, i když do domu nic nepřináší. Dokonce jsem začala dávat soukromé hodiny a studenti ke mně chodí na výuku angličtiny. Nedávno mi řekl, že jsem neupravená žena, že nedbám o svůj vzhled a že jsem stará.
Jeden muž, který je o tři roky mladší než já, mi říká.
Mimochodem, on se cítí mladý a já jsem pro něj stařec. Taková slova na mou adresu mě samozřejmě netěší, a i když je slyším, odmítám mu finančně pomoci. Kromě předchozích urážek mě začal nazývat chamtivcem. Toho člověka už ale nemůžu vystát, ale čas od času se u něj projeví mé orientální kořeny, kvůli nimž ho asi stavím na piedestal, a on se mnou jedná jako s otrokem. Holky, co mi poradíte, co mám dělat, žila jsem s ním a pracovala tolik let, ale kdo mě bude v tomhle věku potřebovat? Nikdo nemá rád staré muže.
