Nemohla jsem uvěřit, že mi máma o tátovi jen lže a tají přede mnou, že táta na mě přepsal dům, a já teď mám doslova všechno. Máma se s tátou rozvedla kvůli jednomu muži. Bydleli jsme na vesnici, ale máma s tím nebyla spokojená – rozhodla se najít lepší možnost a přestěhovat se do města.
Táta rozvod nesl velmi těžce, ale nevzdal se mě, vždycky se o mě zajímal a podporoval všechny moje nápady. Když mi bylo dvacet, táta zemřel, často jsem chodila k němu domů, uklízela jsem, a když jsem tam jednou šla znovu, potkala jsem u branky sousedku a ta mi s úsměvem řekla:
– Tak co, Světlano, přišla jsi si uklidit? Překvapilo mě to a řekla jsem jí, že je to dům mého otce, ne můj, a ona mi odpověděla, že dům je napsaný na mě, a navíc se otci podařilo koupit ve městě byt a napsat ho na mě. Nemohla jsem uvěřit, že mě matka podvádí, a dokonce měla tu drzost mě z domu vyhodit, protože její spolubydlící a jeho dcera byli pro matku dražší než já. Sousedce jsem nevěřila, myslela jsem si, že slyšela všechny ty pomluvy, které se po otcově smrti šířily.
Odešel jsem, aniž bych jí cokoli řekl. Chtěla jsem si promluvit s matkou. Když jsem vešla do domu, přivítala mě už ode dveří agresivně s tím, že tam nemám co dělat, když nežiju podle jejích pravidel, tak jsem ji uklidnila, že se nechci hádat, a zeptala jsem se jí na dům mých rodičů.
Máma řekla, že mě táta nikdy nepotřeboval a že všechno, co sousedka říkala, byla lež. Ale já nejsem naivní: zadala jsem si údaje na jedné webové stránce a viděla, že dům a byt v centru opravdu patří mně. Pak jsem si bez rozmýšlení sbalila věci a odešla. Dodnes jsem matce nedokázala odpustit lži, které zničily můj život i naši rodinu.
