– “Mysli na děti,” řekla jí do telefonu Vikina matka, “ano, jsou to puberťáci, ale puberťáci potřebují oba rodiče, Viko, vzpamatuj se.”
“Mami, já už jsem se rozhodla. Co se týče dětí… Syn mi na Facebooku ukázal fotku svého otce s nějakou dívkou a miminkem v náručí. “Páni, o tom jsem nevěděla,” divila se žena, “ale jak to mohl udělat po šestnácti letech šťastného rodinného života?” “Prostě to udělal,” řekla Vika a pak uviděla tchyni na chodbě, “dobře, mami, zavolám ti později.
“Nestydo, co to máš za lubem?” začala tchyně okamžitě, “jaký rozvod? “Věro Nikolajevno, moje rozhodnutí je konečné, nehodlám se s vaším synem smířit. Jděte pryč, děti a já už jsme mu sbalili věci. Můžeš si něco vzít s sebou.
– Ale on své děti miluje. Nemůže bez nich žít. A pokud si myslíte, že měl opustit druhé dítě… je to možné? Mohl se o to dítě finančně postarat, aniž by opustil svou skutečnou rodinu. A jak to zvládne bez tebe? Nebude si moci ani sám nic uvařit.” “Měl na následky svých služebních cest myslet dřív,” řekla Vika bez lítosti. Tchyně odešla, ale Vika si svou samotu dlouho neužívala.
Za chvíli vešel do domu muž… Vikin bývalý manžel, po pěti minutách. – Měl jsi počkat, až budeme venku, aby sis odnesl věci, – řekla Vika stejně nezaujatě: – Dobře, támhle jsou tvoje věci. Vicu, musíme si promluvit, už jsem nemohla déle čekat.”
– “Opravdu se mi s tebou nechce mluvit, miláčku. Gratuluji k narození tvého třetího dítěte. Doufám, že mu neuděláte totéž, co jste udělali nám. Klíče můžeš nechat na nočním stolku. Budu ve svém pokoji, dokud všechno neodstěhujete. Muž nechal klíče a začal vynášet své věci, jako by to byly ty nejtěžší kameny, které dokázal zvednout. Vika se nad svým rozhodnutím dvakrát nerozmýšlela. Je přesvědčená, že se zrádci se nedá jednat jinak.
