Nedávno jsme s manželem koupili dům na venkově. Samotný dům je skromný, dvoupodlažní se zahradou. Majitelé nám zahradu darovali, takže není zarostlá, ale velmi dobře udržovaná a čistá. Upřímně řečeno, je to můj živel. Nejvíce mě potěšila zahrada. Ano, jsem ráda, že jsme koupili dům, ale zahrada… to je jiný příběh. Už několik let sním o svých květinách, ovocných stromech a ovoci a zelenině ze zahrady.
V předvečer mého příjezdu jsme byli se synem nemocní. Měla jsem jít na operaci, a tak jsem raději zůstala doma a uzdravila se. Mezitím se můj manžel rozhodl, že půjde se svou matkou místo zkontrolovat. Nevím, co tchyni napadlo, ale na naší dače už jednou byla.
Chodila jsem s ní po zahradě, ukazovala jí všechna svá miminka, ale ona samozřejmě všechno komentovala. Obecně má tchyně svou vlastní vizi “dokonalé zahrady”. Rostliny, které se líbí mně, jí nevyhovují a naopak. Když jsem zjistila, že se tchyně bude procházet po zahradě beze mě, upřímně jsem se začala trochu třást.
Zavolala jsem manželovi a snažila se mu naznačit, aby tchyni na zahradu nepouštěl. “Prosím tě,” řekla jsem mu, “snaž se, aby tvoje matka na zahradě moc nepracovala. Ale zdá se, že moje prosba se k adresátovi nedostala, protože manžel mi za půl hodiny zavolal a jakoby nic se mě zeptal: “Můžu dát matce pár tújí?” Tady jsem vyschla. Nic jsem nenaznačovala, rovnou jsem mu řekla, že beze mě nebude spravovat mé území.
Pozemek jsme koupili s manželem, jeho rodiče nám nepomohli. Vlastně nám dluží nějaké peníze za jejich byt. První den manžel řekl, že zahrada je jen a jen moje. Pokud tedy byla moje, co tam oni, matka a syn, ztratili?
No, řekla jsem manželovi přímo, že jeho matka si může vzít všechno, protože ta dača byla koupena pro ni, ne pro nás. Pro představu, dárky od tchyně pro manžela a syna za 13 let našeho manželství spočítám na prstech jedné ruky. Co si například myslíte o krásném, pohodlném, velkém hrnku k 10. narozeninám mého syna? Nemůžu říct, že nemají peníze, protože věřte mi, že moje tchyně chodí nakupovat každý týden. Má víc šatů a bot než já. Ona je prostě takový člověk: ráda utrácí jen za sebe. Ach, já od ní nic nepotřebuju, ale nedovolím jí, aby mi lezla na zahradu s cizími lopatami.
