Myslím, že všeho by mělo být s mírou a nikdo by neměl překračovat hranice. Jednou se mi stala příhoda, která mě dodnes rozčiluje. Před sedmi lety jsem si vzala Igora a máme dvě děti. Nejstaršímu synovi je pět let a nejmladší dceři tři roky.
Bydlíme v našem bytě, dlouho jsme na něj šetřili a nakonec se nám podařilo koupit si vlastní. Pomohli nám s tím jak moji rodiče, tak manželovi rodiče. Nemůžu říct, že by investovali hodně peněz, ale pomohli, jak jen mohli, a my jsme jim za to vděční. S manželem jsme žili velmi přátelsky a neshod mezi námi bylo tak málo, že by se dalo říci, že jsme ideální rodina.
Ale kvůli manželovým rodičům máme konflikty, které mě dohánějí k šílenství. Před dvěma lety jsme si koupili auto.
Tak se stalo, že se do práce dostanu rychleji veřejnou dopravou než autem, takže naši “vlaštovku” používá jen manžel, a to ještě velmi zřídka. Manželovi rodiče v tomto oboru uspěli a jezdí naším autem pětkrát častěji než my. Nelíbí se mi to, ale protože nám pomohli s bytem a vždycky pomohou s dětmi, koupí dárky a tak, je to jediný důvod, proč je nemůžeme odmítnout, když nás o to požádají.
– Igore, jak dlouho ještě? Jezdí naším autem víc než my a už není nové. Možná bys ho mohl přestat vracet každé dva dny.
Řekni jim, že ho taky potřebuješ,” řekla jsem manželovi klidně. Myslel si, že jsem chamtivá, a řekl, že by to od nás bylo špatné. Postupně mu to začalo vadit a jednoho dne, když si tchán řekl o auto, jsem zasáhla a řekla vše, co jsem si myslela. Byli uražení a manžel taky, protože jsem se chovala nekulturně, ale chápu to. Myslím, že si brzy uvědomí svůj omyl a ledy mezi námi konečně roztají.
