Včera pozdě v noci mi zavolal švagr. Obvykle mi nevolá, a tak jsem si dělala starosti. Omluvil se za pozdní telefonát a zeptal se mě, kde je moje dcera. Byla jsem velmi překvapená, dceru jsem viděla před třemi dny, ale od té doby jsme spolu nemluvily. Do života své dcery jsem vůbec nezasahovala, nedávala jí rady. Je dospělá a své problémy si musí řešit sama. Zeptala jsem se ho, jestli se někdy pohádaly. Odpověděl, že žádné hádky nebyly: jeho žena si sbalila věci a odešla, děti nechala u něj.
Manžel pracoval a vydělával dobrý plat. Nijak se nelišili od ostatních rodin. Neopustila své děti. Byla vždy něžná, věrná a hospodárná, pravá rodinná žena. Měla na starosti domácí práce: domácnost, vaření, děti. Celý den se točila jako veverka v kole. Manžel se o děti nestaral. Zvedla telefon a já jsem do něj křičela. Kde jsi? Co se stalo? Proč jsi opustila děti? Řekla mi, že se bude rozvádět. Nemohl jsem uvěřit vlastním uším. Pak klidně řekla, že mi její manžel všechno řekne.
Ukázalo se, že můj zeť měl milenku, a dcera se to dozvěděla. Všechno to začalo, když moje žena čekala jejich druhé dítě. Kdo by to byl řekl… Ta samá Korejka zavolala mé dceři, představila se jí a poslala jí fotografie a korespondenci, aby svá slova potvrdila. Můj zeť totiž v poslední době hodně cestoval a jezdil o víkendech do práce. Teď už bylo všechno jasné. Dcera se rozhodla sbalit si věci a odjet, zatímco děti spaly, a manžel si psal s kohortou a nevšiml si, že jeho žena vyklouzla ze dveří.
Rozhodla se manžela potrestat a nechala děti u něj. Koneckonců nemá kde bydlet, nemá peníze. Něco takového jsem od svého zetě nečekala. Ale zlobila jsem se i na dceru: jak mohla opustit děti, když její manžel neumí ani vařit? Říkala, že si děti vezme zpátky, až se postaví na nohy. Nikdy jsem si nedokázala představit, že by to moje dcera udělala. Děti jsou ještě malé, potřebují péči a já nemám sílu starat se o vnoučata.
