Mé matce je 80 let. Žije na vesnici, je to už mnoho let, co můj otec zemřel, jsem její jediná dcera. Bydlím s manželem, máme třípokojový byt a každý máme vlastní auto. Můj syn má vlastní rodinu, žijí od nás odděleně. Máme už vnučku a hodně pomáháme našim dětem.
Obecně žijeme jako všechny normální rodiny: práce, domov, děti. Vesnice, kde žije moje matka, není od nás příliš vzdálená – 60 kilometrů. Dříve jsme s manželem jezdili za maminkou často, ale teď už ji nemůžeme navštěvovat každý víkend. Maminku navštěvujeme několikrát do měsíce; já jí peru, peru všechno prádlo, uklízím a nechávám plnou ledničku jídla. S manželem vyděláváme slušné peníze, takže nechci, aby si maminka něco odpírala, i když teď nemůže jíst všechno.
Reklama
Maminka je vždy čistá a upravená, zařídila jsem, aby jí sousedka nosila mléko. Maminka kategoricky odmítá jezdit do našeho města a letos nás požádala, abychom jí koupili dřevo na zimu. Minulou zimu manžel onemocněl a já jsem k mamince nechtěla jezdit, protože je to starší člověk a nepotřebuje to. Měla jsem o ni strach, myslela jsem na to, jak je na to sama.
Maminka si často zapomíná nabít telefon, vzpomene si až večer; a já jí volám a dělám si starosti. Tak jsem se teď rozhodla, že si najdu ve vesnici ženu, která bude za maminkou každý den chodit, navštěvovat ji, s něčím jí pomáhat. Můj muž před pěti lety zavedl do matčina domu vodu a udělal záchod, takže matka má dobré podmínky. Začala jsem se ptát žen ve vesnici, které by se mohly o mou matku starat, na peníze.
A pak mi začali volat příbuzní a všichni říkali, že nemám svědomí, že jsem chtěla opustit matku kvůli cizímu člověku. Nejdřív jsem tomu nevěnovala pozornost, ale ve vesnici, když jsem potkala lidi, začali mi kázat: všichni vědí, co je pro mě a maminku nejlepší, říkají mi, co mám dělat.
Už mě to nebaví, budu za matkou jezdit dál, vezmu ji k sobě, když to bude potřebovat a když bude chtít. Ale teď se moje máma cítí dobře; proč by měla jít někam jinam než domů? Protože si lidé myslí, že to pro ni bude lepší? Ale tak to není. Máma chce žít ve svém domě a já jsem ochotná zaplatit člověku peníze, aby jí šel pomáhat. Co je na tom špatného?
