S prvním manželem jsem měla smůlu. Žili jsme s ním pět let, pak jsme se rozvedli. Bydleli jsme v mém třípokojovém bytě, který jsem zdědila. Tento byt dříve patřil mé babičce. Neshody v rodině začaly, když se k nám tchyně rozhodla nastěhovat. Půl roku poté, co se nastěhovala, jsme podali žádost o rozvod. Sbalil si věci a odešel. Náš syn zůstal se mnou. Nedávno mu bylo patnáct let. Před třemi lety jsem se podruhé vdala. Je mu čtyřicet let. Pracuje jako řidič. Vydělává dobré peníze.
Nastěhoval se ke mně, protože dům přenechal své bývalé ženě. Jednoho dne mi řekl, že si jeho bývalá žena našla nového muže a chce si vzít jejich dceru.
Tak si dceru přivedl k nám domů. Vyklidila jsem kvůli ní svůj pokoj, odnesla jsem si odtamtud věci, aby měla holčička svůj vlastní prostor. Dívka měla silnou povahu, byla prudká a svéhlavá. Hned od prvního dne pobytu začala zlobit, vyvádět a nedopřála mému synovi klid.
Nebyla spokojená s tím, že můj syn má velký pokoj a ona spí v malém; vtipkovala otci, že si ji můj syn dobírá, ale ve skutečnosti je můj syn zdrženlivý a dobře vychovaný, neurážel by se. Je to skutečná manipulátorka. Otec dceru vždycky bránil, ospravedlňoval ji.
Byla velmi vybíravá v jídle, to mi mohla říct: “Tohle mi nechutná, to nejím, uvař mi něco jiného.” Minulý týden se právě projevil vrchol jejího temperamentu. Požádala jsem ji, aby uklidila pokoj, protože z místa, kde spala, se linul hrozný zápach. Řekla mi, že jsem nikdo a nemám právo poroučet.
Připomněl jsem dívce, že je v mém domě, a jestli se bude dál chovat takhle, může si sbalit věci a vrátit se k matce. Manžel se své dcery zastal. Řekla jsem mu, že už jeho dceru ve svém domě nechci, a dodala jsem, že pokud má námitky, může s ní odejít.
