V neděli Marie prostřela stůl: její nejstarší dcera přivedla domů svého zetě. A na svatbě byla nejšťastnější její tchyně: pořád si něco broukala a přede všemi oslovovala svého zetě “synáčku”. Třetí dcera se vdávala o pět let později. A jakmile ji oddali, Marie radostně podupávala po pokoji a tančila. Jen její příbuzní často říkali, že chce dcery co nejdříve vyhodit z domu.
Ale Maria nemlčela, věděla, co je to opravdové ženské štěstí.” Maria si povzdechla při pohledu na dort s číslem 40. “Tohle se mi líbilo. Říkala dcerám, že není zvykem slavit toto datum, ale ony stále opakovaly: “Nemusíme, jen si s vámi posedíme. Tolik se nám po tobě stýská, mami!” I kdyby to číslo bylo jiné, o rok méně nebo více, Maria by stejně narozeniny neslavila.
Byla vdovou něco přes rok a od té doby se cítila stále smutná a prázdná. Nic nepředznamenávalo nic zlého, žili s manželem jako v pohádce a vychovávali děti. Když se narodila druhá dcera, manžel si pod okny radostně cvrlikal: “Bůh miluje trojici, potřetí to bude určitě syn. Do třetice to byla opět holčička. Muž se už sám smál, že teď má to dívčí království a všechny své dcery miluje od hlavy až k patě, ale svou ženu nosí stále jen v náručí. Marii bylo 33 let, když čekala čtvrté dítě. Její manžel nic neříkal, jen čekali. A když mu po ultrazvuku řekli, že je to holčička, vzdal to: “Tak ať je to holčička, stejně jsi moje nejoblíbenější a nejlepší. A svou rodinu miloval do posledního dne.
Marii bylo po manželovi velmi smutno. Dcery se střídaly v utěšování matky, ačkoli samy měly v srdci prázdno, protože toho dne ztratily něco blízkého a drahého, část své duše, kterou už nikdy nedostanou zpět. Ale říká se, že čas léčí. A tak Marii uzdravila práce a péče o milované dcery. Dvě nejstarší už byly na vysoké škole a prostřední a nejmladší, Lenoška, chodily do školy.
Nejstarší začala chodit pozdě večer, měla přítele. Maria navrhla: “Co kdybys toho kluka přivedla k nám? V neděli Maria prostřela stůl a čekala na dceru a toho přítele. Bylo mu teprve 21 let a Maria si všimla, jak mluví, jak jí, jak se dívá na její dceru. A když odešel, řekla jí: “Je to moc hezký kluk, vezmi si ho! Dcera skákala radostí a byla ráda, že slyší matčin souhlas. To byla první svatba v Mariině rodině. Jen ona sama ví, co ji to stálo peněz: výchova čtyř dětí je trpká a těžká. Našla si druhou práci a ještě spravovala daču. Když byly její dcery malé, bylo to velmi těžké, ale když vyrostly, se vším jí pomáhaly. Na svatbě byla tchyně nejšťastnější, hned první den nazvala zetě svým synem. O rok později se chtěla vdávat i její druhá dcera. Marie ji provdala bez jakýchkoli vrtochů a hnidopišství. Sestra mé sestřenice poznamenala: “To je břemeno vyhánět holky z domu, aby se vdávaly, teď to budeš mít trochu jednodušší.” “Já je nevyháním z domu, já je provdávám za dobré chlapy, moje dcery by měly být v životě dobře usazené.
Nejsou mi na obtíž, ale není pro mě snadné uživit čtyři z nich sám, takže mě odsuzujte, jestli chcete, ale mám svou vlastní pravdu a svůj vlastní život, jen Bůh ví, co mám na mysli, jen On zná mou duši. O pět let později se vdala i moje třetí dcera. A jakmile ji oddali, Maria radostně podupávala po pokoji a tančila. To není vtip, třetí dceru provdala a zůstala s mladší Olenou. Všechny tři zetě přijala a milovala jako vlastní syny, o kterých kdysi snil její milovaný manžel. Litovala jen, že teď není s ní, protože on snil o synovi, a ona má teď tři takové hezké chlapce. Všechny své zetě ctí a váží si jich a všem pomáhá stejně, kdykoli je to možné. A také manželé jejích dcer k ní tíhnou jako k vlastní matce, jejich tchyně je pro ně vlastní osobou, nejlepší přítelkyní a životní rádkyní.
Občas však někdo z rodiny řekne: “Své dcery rychle vystrnadila z domu. Pravda, nikdo z příbuzných nezůstal se čtyřmi dětmi, a to se nedej bože stalo. Nikdo neví, jak žila. Mariina početná rodina má tradici slavit Den tchyně. Všechny děti a vnoučata se sejdou v domě její matky, zeťové přijdou s květinami a dárky a prostřou se dva velké stoly, aby měli všichni dost místa. Tchyni se blahopřeje a chválí, všichni ji mají moc rádi a tulí se k ní. Za všechno. Za pochopení, za pomoc, za laskavý pohled a správná slova. A podle očekávání nám tchyně dává ty nejchutnější palačinky s marmeládou. Den tchyně se slaví na začátku léta, právě v den, kdy si vzala svého milovaného manžela. A Maria je opravdu
