– Vasyle, kde je Zoryana? Kde jsou děti?” Olha vystoupila z autobusu, který ji dovezl přímo k bráně domu, a nechápala, proč tam na ni dcera nečeká. “Dej mi tašky, já ti všechno vysvětlím,” řekl Vasyl suše. Zatímco se Olha rozhlížela a hodnotila, co se za její nepřítomnosti změnilo, Vasyl vzal tašky a sebevědomě vykročil ke starému domu. “Vasyle, co to děláš? Proč starý dům?” zeptala se rozhořčeně, ale zeť ji už předběhl. “Dokud budeš na dovolené, budeš bydlet ve starém domě,” přerušil ji. Olha, která v Itálii pracovala osmnáct let, aby své dceři a její rodině zajistila lepší budoucnost, si najednou uvědomila, že její úsilí bylo marné. Její zeť jednoduše zabouchl dveře nového domu, který si postavila za své těžce vydělané peníze.
– Těstoviny si můžeš nechat, ale peníze okamžitě vrať. Garáž musí být do zimy hotová,” nařídil Vasyl, aniž by se otočil. “Vasyle, nech mě aspoň po té cestě nadechnout,” Olha cítila, že začíná ztrácet kontrolu nad svými emocemi, ale udržela se. Zeť se na tchyni skepticky podíval, ale nic neřekl. Nejspíš doufal, že mu peníze dá, jako to dělala vždycky. “Kde je Zoryana? Proč tu není?” naléhala Olha. Bylo divné, že se s ní dcera nesetkala, protože Zoryana věděla, že její matka přijede. “Zoryana s dětmi odjela do města, rozhodla se, že přespí v bytě. Zítra se za tebou vrátí,” vysvětlil Vasyl a zamířil do nového domu, aby ukázal, kdo je tu pánem. Olga se opravdu na pozemku
Olha odešla za prací do zahraničí a zůstala vdova, která vychovávala dceru sama. Pracovala jako uklízečka v místní škole a sotva vycházela s penězi. Patnáctiletou Zoryanu proto nechala v péči své sestry a odjela do Itálie. Když si dcera přivezla Vasyla domů, Olga už měla našetřenou značnou částku peněz. Společně začali stavět nový dům, což byl její hlavní sen. Před třemi lety Zoryana požádala matku o koupi jednopokojového bytu s vysvětlením, že bude potřebovat bydlení, až děti vyrostou. Olga do koupě bez váhání investovala. Snila o tom, že nakonec bude moci zajistit bydlení oběma vnučkám. Ale teď, když ji zeť poslal zpátky do starého domu, cítila, že něco není v pořádku. Ráno přišla Zoryana s dětmi.
– Mami, ty jsi mu ty peníze nedala, že ne?” zeptala se ode dveří. – Kdo?” Olga byla překvapená. – No, kdo jiný? Vasilij! “Mami, kdybys věděla, co se tu dělo, když jsi byla pryč…” Zoryana se rozplakala. Ukázalo se, že její vztah s Vasilem už dávno dostal trhliny. Zoryana nechtěla matku rozrušit, a tak nic neřekla.
Požádala o byt pro případ, že by se situace stala neúnosnou. Olga byla v šoku. Její zeť se při návštěvách vždycky choval bezvadně. Ale tentokrát se ani nesnažil skrýt své podráždění. “Co mám teď dělat?” zeptala se Olga zmateně. “Mám ho ráda, mami. Máme děti… Třeba se změní? Olga byla sklíčená. Uvědomila si, že po vší té dřině skončila s tím, s čím začala – se starým domem. Jediné, co vydělala, byla deska.
