Moje nejlepší kamarádka se vdávala. Asi jsem se na to těšila ze všeho nejvíc. Našla jsem si krásné šaty, oblékla se do svých nejlepších šatů, upravila si vlasy a nechala si udělat nehty v barvě šatů. Všechno bylo luxusní. Ve stanovený čas jsem dorazila k nevěstě domů a její matka mě zavedla do kuchyně. Na stole jsem si všimla kousku másla, sklenice a chleba.
– “Zatím si udělej chlebíčky, namaž je máslem a navrch dej červený kaviár. Tak se stalo, že jsem přišel na svátek a byl jsem zavalen prací. Nebylo nic jiného na práci, tak jsem se musel zabývat chlebíčky. Sundala jsem si prstýnky, náramek a hodinky, abych si je neušpinila.
Jen máslo se ukázalo být zmrzlé, jako by bylo v mrazáku místo v lednici. Bochník byl čerstvý, vyrobený dnes. Drobil se tak, že jsem ho sotva mohla rozkrojit. Když jsem ho krájela, dala jsem olej na radiátor, aby se lépe rozpustil. Bála jsem se, abych si neušpinila šaty. Máslo bylo ještě nakrájené na kousky, ale to nevadilo, pěkně jsem ho zamaskovala kaviárem navrch – zdálo se, že je jedlé. Pak přišla moje druhá kamarádka Káťa. Nevěstina matka ji vzala do kuchyně a poučila ji: -“Tady jsou olivy, tady jsou ananasy, tady jsou párátka. Ty připravíš špízy.
Když matka odešla, Káťa se začala rozhořčovat: -Přijeli jsme na dovolenou, a ne stát v kuchyni. Ale museli jsme všechno stihnout do příjezdu ženicha. Pak začaly soutěže a zábava. Hosté snědli v mžiku, co jsme připravili, a všem chutnalo. Obecně měla maminka našeho přítele vždycky takový způsob. Když jsme chodili do školy, navštěvovali jsme ji.
Seděli jsme na chodbě, povídali si… pak přiběhla maminka, postavila před nás mísu jablek a řekla, že ji máme poctít, že je potřebuje na marmeládu. Nebo brambory… Takže zabíjela dvě mouchy jednou ranou, bylo to otravné. Ale na druhou stranu díky těmto školením teď umíme rychle oloupat brambory a udělat v kuchyni všechno.
