– “Jak mohla?” Nina se rozhořčila a utřela si slzy: “Neptala se! Vůbec se se mnou neporadila! Musíš něco vymyslet – přijít do cizího bytu a vést ho jako svůj vlastní! Žádná úcta! Bože, co jsem jí to udělala? Celý život jsem si s ní hrál, a tady je to – vděčnost! Nelíbí se jí můj život, vidíte! Měla by se podívat na ten svůj! Sedí ve svém bytě a myslí si, že je šťastná žena. Žádný dobrý manžel, žádná normální práce – jen nějaká práce na dálku na počítači.
Z čeho člověk žije? A pak se mě snaží naučit myslet! Ale já už dávno zapomněl, o čem právě začíná přemýšlet! Poslední myšlenka zvedla Ninu ze židle.
Šla do kuchyně, postavila na čaj a šla k oknu. Při pohledu na panorama svátečního města zářícího jasnými světly se znovu rozplakala. “Všichni se chystají na Nový rok,” zamumlala Nina, “a já jediná nemám svátek…
Jsem sama…” Konvice zapískala. Nina, ponořená do svých vzpomínek, si toho ani nevšimla…
Bylo jí dvacet, když její matka porodila druhé dítě ve věku 45 let. Dívku to překvapilo a divila se, proč se její matka tak namáhá. “Nechci, abys byla úplně sama,” vysvětlila jí matka. Pochopíte to. Později.
– “Teď už to chápu,” řekla Nina lhostejně. “Jen si pamatuj, že si s ní nebudu zahrávat. Mám svůj vlastní život.” “Teď už svůj vlastní život nemáš,” usmála se matka.
Tato slova se ukázala jako prorocká… Mé sestře byly pouhé tři roky, když jí zemřela matka… Její otec zemřel ještě dříve. Veškerá péče o sestru připadla Nině, která vlastně nahradila
Natáliinu matku. Až do svých deseti let jí říkala maminko. Nina se nikdy nevdala. Nebyla to vina její sestry – prostě nepotkala toho pravého, který by si získal její srdce. A nikde jinde se s ním setkat nemohla.
Nina nikam nechodila, nechtěla se bavit – domov, práce, sestra, domov, práce, sestra. Okamžitě vyrostla poté, co jí zemřeli rodiče, a celý svůj život věnovala sestře – vychovávala ji, učila ji. Nyní je Natalia dospělá a žije sama. Chystá se vdát. Často navštěvuje Ninu – sestry jsou si velmi blízké, přestože se věkově, povahově i životními názory velmi liší.
Nina je například extrémně spořivá. Její byt se už dávno proměnil ve skladiště starých, dávno nepotřebných věcí. Když se po nich podíváte, najdete třeba župan, který nosila před deseti lety, když byla mnohem štíhlejší.”Nábytek do bytu
