Je mi 61 let, manžel je o pár let starší. Bydlíme v malém bytě ve městě. Nejstarší dcera je v zahraničí, nejmladší v hlavním městě. Má již dvě děti. Bohužel na začátku letošního léta moje matka zemřela. Otec zůstal ve vesnici úplně sám. Problém je v tom, že můj otec potřebuje péči, kterou v posledních letech svého života poskytovala moje matka.
Mému otci je nyní 85 let. Mohu říci, že není schopen prakticky nic udělat sám. Otce s sebou vzít nemohu: náš byt je velmi malý. Nemohu se přestěhovat ani na vesnici: není tam žádná občanská vybavenost, neteče tam teplá voda, záchod je venku. Možná kdybych byl o 20-30 let mladší, šel bych na vesnici bez problémů. Ale teď už také nejsem mladý. Navíc budeme s manželem brzy potřebovat pomoc a podporu. Musím se tedy co nejvíce starat o své zdraví.
Jedinou možností je najít pro otce pečovatele. Problémem tohoto řešení je však to, že mě všichni vesničané odsuzují a šeptají si mezi sebou, jak špatná jsem dcera. Ale já přece nepošlu svého otce do domova důchodců s příšernými podmínkami!
V čem je problém? Nevím, jak mám chodit každý den 50 km za otcem. Ale teď musím myslet na svou rodinu a názory lidí mě opravdu nezajímají.”
