Iryně je již 60 let, ale na svůj věk nikdy nevypadala. Udržuje se v dobré kondici. Také dobře vydělává, nedávno se vdala, její manžel je o 15 let mladší. Žijí spolu v lásce, má dceru z prvního manželství, dospělou, je jí 25 let a má vlastní dítě. “Ale poslední týden nechodí do práce jako ona sama.” “Ir, co je s tebou? Stalo se něco doma?” zeptala se jí kolegyně.
“Doma nic. Ale chystala jsem se odejít do důchodu, ale jdu za dekretářkou. Otěhotněla jsem na stará kolena, a to s dvojčaty. Lékaři říkají, že v mém věku je nebezpečné mít jedno dítě, ale já mám dvě. Jedno si musím vzít s sebou. Manžel je spokojený, ale dcera ne, říká:
“Proč lidé žvýkají? Kolik je ti let?” Říkám mu, že děti se mohou narodit nemocné nebo postižené. Říká, že se nechce dělit o matku s dětmi, které nejsou stabilní. Možná má dcera pravdu? Mám ji a její syn je můj vnuk. Proč takhle riskovat sebe a své děti? Jedno musíš zabít a druhému dát život, a já si nemůžu nechat dvě, to mi nedovolí. Říkám si, že buď porodím dvě, nebo neporodím vůbec. Ale pokud porodím dva, riziko, že moje dcera zůstane syrová, je vysoké.
Manžel se mě na děti jen ptá, říká “no, aspoň jedno, já o dítěti tolik sním”, a taky říká “těhotenství v tomto věku je zázrak, kouzlo, když to Bůh dá, tak musíš rodit!”, takže dar osudu možná opravdu neodmítne.
“Nevím, co mám dělat, nedokážu se odtrhnout…
Každý po mně něco vyžaduje a já už nevím, co mám dělat. Dětem běží čas, tam se vyvíjejí, a můj čas se zastavil v den, kdy jsem se dozvěděla o svém těhotenství.
Co si myslíte po vyslechnutí příběhu? Měla Irova dcera pravdu, nebo je egoistka? A není její manžel egoista, když trvá na tom, aby měla alespoň jedno dítě? Copak neví, že je to pro jeho ženu obrovské riziko, protože je považována za starou příbuznou?
