Svou snachu jsem neměla ráda už dlouho, ještě než jsme se poznali, protože chodila do stejné třídy jako můj syn, a dobře si pamatuji, jak na rodičovských schůzkách rodiče neustále haněli její chování, protože byla neuvěřitelně zlobivá. Přestože měla velmi dobrou mysl, vůbec se jí nechtělo učit a neměla vůbec žádnou úctu ke starším. Nemyslela jsem si, že by se s věkem mohla změnit, pro mě byla a zůstala hlavní tyrankou třídy.
Do poslední chvíle jsem doufala, že ke svatbě nedojde, ale můj syn ji požádal o ruku jakoby z trucu. V důsledku hádky mezi mnou a synem jsem na svatbu nešla, protože jsem nechtěla vidět, jak můj syn buduje štěstí s takovou osobou.
Druhý den po svatbě se ukázalo, že švagrová byla dokonce rozrušená, když zjistila, že tam nebudu. To znamená, že také výslovně chtěla, abych viděla, jak s ní můj syn váže uzel, abych se cítila ještě hůř… Jaká škoda!
Po svatbě se novomanželé přestěhovali do Polska a poté se mnou syn kvůli staré zášti jednoduše přestal komunikovat.
Bylo mi to líto, protože ať si vzal kohokoli, zůstal mým synem, a dokonce jsem později litoval, že jsem stál v cestě synově svatbě s jeho milou, ale nedalo se nic změnit, zůstal jsem úplně sám… Jednoho dne jsem jako obvykle vstal brzy ráno a šel pracovat na zahradu, pracoval jsem tam až do oběda, když mi najednou na dvůr vběhla malá holčička, která zjevně nebyla z naší vesnice.
Za ní šla dívka, která byla tak krásná, elegantní a jen několik rysů v obličeji ji prozrazovalo jako právě tu dívku, kterou jsem považoval za nejlepší kandidátku na manželku mého syna. Ukázalo se, že to byl můj syn, kdo ke mně choval zášť, ale moje snacha si se mnou naopak chtěla promluvit a nepřišla za mnou sama, ale s mou vlastní vnučkou, o které jsem ani nevěděl.
