Jednou po večeři Zoryana rychle umyla nádobí a chtěla se jít podívat na svůj oblíbený film, když ji manžel náhle odvedl do kuchyně. Tam ukázal na talíře a řekl, že je třeba je důkladněji umýt a že by se měly dobře usušit. O den později Alexej odmítl vyžehlený oblek. Pak si vybral smítko prachu na podlaze. Zoryana si uvědomila, že s ním nebude žádný život, a když byl její manžel pryč, sbalila si věci a opustila ho… byly tak směšné, že to žena už nemohla vydržet. A nedávno se chlubila kamarádkám, že konečně potkala slušného muže, který nebude po bytě házet špinavé ponožky.
Vždycky učesaný dohola, v bezvadném obleku, s dokonalou manikúrou. Ve srovnání s jejím bývalým přítelem Stasem, který dokázal nosit gumové žabky s ponožkami a na návštěvu chodit v teniskách, působil Alexej jako něco neskutečného. A Zoryana byla nadšená. Takový muž, a přitom není ženatý! Třicet dva let, žádné půjčky ani alimenty. A když přišla navštívit svého vyvoleného, její štěstí neznalo mezí. Byt zářil dokonalou čistotou, žádné hromady nádobí ve dřezu jako u zmíněného Stase. Mohl si klidně dát pohankovou kaši a nechat talíř jen tak, a Zoryana by to pak musela všechno umýt.” “Holky, on je tak čistotný,” chlubila se Zoryana kamarádkám
– Ani doma není takový řád. Nechápu, jak takový exemplář mohl zůstat u svobodných! Vždyť taky vypadá jako miláček! Ne, měla jsem stejné štěstí jako ostatní!” řekla Zoryana svým kamarádkám. A ty si závistivě povzdechly. Jejich vlastní druhé polovičky takovou láskou k čistotě nezářily. Zoryana se vdala a pak si uvědomila, že má opravdu smůlu. “Všechno to začalo vlasem v koupelně.” “Jdi a odstraň ho ze zdi. A potom ho pořádně vyčisti!” řekl jí Alexej. Zoryana pokrčila rameny, ale udělala, co ji manžel požádal. Později si všimla, že Oleksij po podání ruky s přáteli vytahuje mokré ubrousky a pečlivě si otírá dlaň.
Jednou po večeři rychle umyla nádobí a chystala se jít dívat na svůj oblíbený film, když ji manžel odvedl do kuchyně. Ukázal na talíře a řekl, že je třeba je důkladněji umýt a dobře usušit. “V sušičce uschnou samy!” Zoryana se to snažila odmítnout, ale nebylo jí to souzeno. Poté, co jí udělal celou přednášku o tom, jak správně umývat nádobí, Alexej odešel. Tentokrát byla Zoryana rozzuřená. Celý večer s manželem ani nepromluvila. Ale protože měla nevlídnou povahu, rychle odešla. Dlouho se však neradovala. O den později Alexej odmítl vyžehlený oblek. Nelíbilo se mu, jak ho jeho žena vyžehlila.
“To je vidět jen pod mikroskopem,” řekla Zoryana, “miláčku, to kvůli těm malým kouskům nečistot se všechno ušpiní! No tak, vytři tu podlahu ještě jednou!” pobídl ji Oleksij. A jestli Zoryana dřív ráda sedávala s kamarádkami v kavárně, teď byla i o tuhle radost ochuzena. “Nevíš, jak dobře se tam mylo nádobí. “Kdo seděl na té židli před tebou?” napomenul ji Oleksij. “Když se budeš řídit svou logikou, neměla bys vůbec vycházet z domu. “Nemůžeš být tak vybíravý!” rozhořčila se Zoryana. Jenže jejího manžela to nepřesvědčilo. Nedorozumění vznikala kvůli nedbale pohozenému oblečení.
– Na věci jsou přece věšáky a skříně! Neměly by se povalovat na židlích nebo pohovkách!” trval na svém Alexej. Požadoval, aby bylo oblečení poskládáno na rovné hromádky. Jednoho rána dala Zoryana manželovi na hromádku špatné ponožky – nelišily se, obě byly černé. On si však rozdílu všiml a dlouho se rozhořčoval. A kolik nepříjemných chvil si musela v kuchyni prožít! To, že umyla nádobí, bylo požehnáním v přestrojení. Alexejovi se zdála bramborová kaše příliš kalorická – proč tam dáváš tolik másla a liješ mléko? A když její manžel s nejvážnějším výrazem řekl, že její polévka je ošklivá, Zoryana se začala smát.
– Jak to myslíš? Je polévka jako člověk? Může být krásná, nebo ne? Kdybys řekl, že je bez chuti, pochopila bych to. Ale proč musíš říkat takové nesmysly?” řekla a postavila se s naběračkou.
Měla ráda zahradu – ráda chodila na svou a pomáhala rodičům. A teď ji napadlo, že by bylo dobré mít svůj vlastní ostrůvek pohodlí – Alexej tam má dům i zahradu. Koupila si pár semínek a začala sázet. A pak ji zastavila slova: “Miláčku, vezmi si pravítko. Použij ho k sázení. Ujisti se, že je všechno jasné, centimetr po centimetru,” doporučil jí Oleksij. A pak ještě další. Zoryana se musela ujistit, že se nikde neobjeví žádné stéblo trávy nebo plevele navíc. Odpočívala, jen když její manžel chodil do práce – vlastnil malou firmu, která vyráběla nábytek na zakázku. A jednoho dne potkala na ulici Stase. Jako vždycky šel ve svých oblíbených teplácích. Když uviděl Zoryanu, rozzářil se.
A ona najednou cítila, že minuty komunikace se Stasem jsou pro ni jako závan čerstvého vzduchu. Doma, s kultivovaným a bezvadným Alexejem, jí prostě vzduch nestačil. Sklopila zrak, aby se nerozplakala. “Kontroluješ to ze zvyku? “Nemám ponožky, mám bosé nohy!” Stas se zasmál. Svým způsobem její pohled ocenil. “Ale prosím tě. Ani jsem o tom nepřemýšlela. Teda dřív jsem přemýšlela, ale teď! Jsi dobrá, promiň, musím běžet!” A Zoryana zrychlila krok. Není známo, jak dlouho by její duševní trýzeň ještě trvala. Teprve po další únavné přednášce od manžela za hnidopišství (neuvařila to správně, neuklidila to úplně) cítila, že už to nevydrží. A skončila v nemocnici.
Zoriana se tedy domů nevrátila. Když byl její manžel pryč, vzala si své věci. Také si změnila číslo. Když za ní Oleksij přišel do práce, aby jí domluvil, byla kategorická:
