Můj bývalý manžel nějak odešel s koncem. Ještě téhož dne jsem si uvědomila, že to nebyla mimořádná událost, ale plánovaná akce. Znepokojen jsem mu začal volat. Telefon nezvedal. Pak jsem zkontrolovala jeho věci. Bylo tam všechno kromě dokladů a peněz. Uvědomila jsem si, že utekl a nechal mě, těhotnou ženu, samotnou.
V pronajatém bytě, který ještě nebyl zaplacený. Neměl jsem čas být smutný. Začal jsem jednat. Nejprve jsem si vzal půjčku a zaplatil byt. Našel jsem si práci v marketu. Doma pletla a prodávala své výrobky na sociálních sítích. Po porodu nezůstala doma. Dceru jsem vzala s sebou do práce na trh. Nevyspal jsem se, sotva jsem vystačil s penězi, ale co jiného mi zbývalo?
O dva roky později jsem si začal hledat jinou práci. Našla jsem si práci prodavačky v supermarketu. Platili mi devět tisíc. Šlo to lépe. Podařilo se mi splatit půjčku. Postupně jsem se vypracoval na vyšší pozici: nejprve jsem byl povýšen na staršího prodavače a o tři roky později jsem se stal správcem prodejní haly.
Můj plat rostl natolik, že jsem si vzal zahraniční půjčku a koupil si dvoupokojový byt. V osobním životě nedošlo k žádným změnám. Muži, kteří za mnou přišli, zmizeli, jakmile se dozvěděli o mé dceři. Můj bývalý se nijak neprojevil. Když se mě dcera zeptala: “Kde je můj táta?”, odpověděla upřímně: “Utekl, když jsem otěhotněla.
Uplynulo deset let. Jednoho dne, když jsem odcházela z práce, jsem uviděla svého bývalého. Čekal na mě. Ignorovala jsem ho a prošla kolem. Šel za mnou. Šel za mnou do bytu. Čekal na mě před domem. Dál jsem ho ignoroval. Pak jsem se pokusil přejít k dceři. Ta se svého otce bála. “Co chceš?” zeptala se ho jednoho dne tvrdě.
“Rozumím, přišel jsem se omluvit a…” řekl. “Nezajímá mě, čemu rozumíš. Nech mou dceru na pokoji, děsíš ji. Zmiz a už se nikdy nevracej,” přerušil jsem ho hrubě… Nepotřebujeme toho červa, který se bojí odpovědnosti.
