Jdi na vysokou školu, vdej se, v druhém roce si pořiď dítě, pak se s manželem proháněj po zahradě, vypráskej kamarádky a na zimu si sroluj okurky a dýně. Ale ne. Ať ostatní z této dráhy vypadnou, ona má svou vlastní cestu. Když si šla Tetiana vyzvednout dokumenty, nesměle se jí v hlavě pohnula myšlenka: proč by se vlastně měla hlásit na katedru historie, kde se o místo uchází patnáct lidí? Hlavní je přece studovat na univerzitě, na detailech nezáleží. Existuje také katedra strojírenství se třemi lidmi na jedno místo.
A fyzikální fakulta s 1,7 – skoro jako v dětské úloze o bagrech. Na chodbě viselo oznámení: “Práce ve skříni, ubytovna”. A dobrou možností je přes den pracovat, večer studovat a za rok zkrotit fyziku. Myšlenka začala dostávat podobu plánu. Taťána řekla rodičům, že nastoupila do přípravného kurzu na univerzitě. Nechápali, co to znamená, ale měli z dcery velkou radost. A někdy dokonce posílali peníze.
Celý den seděla ve skříni a četla tlustou knihu “Fyzika. Elementární kurz”, ale plán se zadrhával na každém kroku. Nejprve se ukázalo, že je velmi obtížné nosit svrchní oblečení. Za druhé Taťáně unikal smysl toho, co bylo v učebnici napsáno. Faktem bylo, že učitelka pracovala na částečný úvazek jako učitelka fyziky, považovala fyziku za pseudovědu a byla ráda, že chytří lidé kdysi upálili Giordana Bruna. Místo řešení problémů hrála třída basketbal. Tím nechci říct, že by to Taťánu nějak rozrušilo: vždycky střílela trojky docela dobře.
Do jara stihla přečíst jen polovinu knihy. Nehodlala se však vzdát: i když nerozuměla její podstatě, mohla se naučit vzorce a definice nazpaměť. Přišel den zkoušek. Taťána si s přednáškami poradila skvěle, ale z fyziky propadla. Nevyřešila ani jeden problém. Zkoušející, obtloustlý brýlatý muž, se mi chystal dát nevyhovující známku, ale na poslední chvíli se rozhodl požádat o definici. “C! A ceněný studentský průkaz v kapse.
Ve skupině bylo 26 chlapců a ona byla dvacátá sedmá. Učit se bylo ještě těžší než se dostat dovnitř. Taťána na přednáškách nerozuměla téměř ničemu a v seminářích propadala po neúspěchu. Jednou si ji zavolali k tabuli a požádali ji, aby zjednodušila část výrazu. Dívka si vzpomněla, že lze redukovat stejné hodnoty v čitateli i jmenovateli. A napsala…
Skupina propukla v smích. Taťána byla považována za panáka a první sezení zázračně absolvovala s trojkami. Několik opakování, téměř nepřetržité šprtání, láhev valeriánu….. Mohla by se učit až do druhého sezení a stačilo by jí to. Blížil se první téměř jarní svátek, Den obránců vlasti. Měl to být první den v roce, kdy měla poblahopřát svým spolužákům, ale nechtělo se jí do toho. “Proč bys měla zdravit ty, kteří tebou pohrdají? Máma nás přesvědčila. Rozhodli jsme se, že každému dáme pohlednici. Tetiana nelenila a složila šestadvacet básní s vědeckým nádechem. “Viktor honil tranzistor po domě, Viktor honil tranzistor v noze.
Víťo, šťastný 23. únor! Máš moc pěknou modrou košili, nos ji častěji. Vyniknou ti v ní oči.” Chlapci byli dárkem tak překvapeni, že se přestali Taťáně smát. Dokonce se rozhodli, že ji vezmou pod svá křídla: Pokud něčemu nerozuměla, jeden z nich jí po hodině vysvětlil obtížné body. Osmého března dostala Taťána jako dárek kytici sedmadvaceti růží: jedna byla od učitelky, té samé, která jí dala trojku z písemky. Nikdy v životě nedostala tak bohatou kytici.
Když růže přinesla na kolej, přišly ji navštívit všechny dívky z okolních pokojů. Některé žárlily, jiné nabízely, že květiny prodají na trhu za dobrou cenu, dokud neuvadnou. Druhé sezení absolvovala Taťána bez propadlých známek a v dalším se stala výbornou studentkou a nejlepší studentkou fyziky na univerzitě. Čekala ji dlouhá a slavná kariéra. Taťána Kolokolcevová je doktorkou fyziky a matematiky, autorkou několika učebnic, významnou odbornicí na statistiku polymerů a milovnicí historie.
