Když bylo Zině šest let, zemřela mi žena. Poté jsem pro sebe neprožil jediný den. Na pohřbu své ženy jsem jí slíbil, že se o naši dceru budu starat a milovat ji za nás oba až do konce svých dnů. Z mé Ziny vyrostla chytrá dívka. Učila se se samými jedničkami, pomáhala mi v domácnosti, vařila stejně jako její matka: výborně – olízali byste si prsty.
Jak čas plynul, Zina sama nastoupila na univerzitu. Tam její studijní výsledky výrazně poklesly, ale to nevadilo, protože dcera zároveň pracovala a stále mi pomáhala s domácími pracemi. Později se Zinulia seznámila s Michailem a brzy nato ho představila i mně. Zdál se mi jako dobrý chlap a byla jsem moc ráda, když mi děti řekly, že se rozhodly po svatbě žít se mnou.
Právě po této svatbě se všechno pokazilo.
Můj zeť se mnou začal komunikovat, i když ne. Byl neustále hrubý, neurvalý, křičel na mě… Proto když mi dcera nabídla, že prodá náš dvoupokojový dům a koupí velký byt v hlavním městě, stanovila jsem si jednu podmínku: byt musíme přepsat na mě. Zeť podle očekávání začal křičet, že mu nevěřím. Ale já jsem neměl co skrývat. Řekl jsem jim to přímo: “Potřebuji záruku, že ve stáří nezůstanu na ulici. Tady už nebudu a byt bude váš a vy si s ním můžete dělat, co chcete. Dcera s manželem si sbalili věci, nadávali mi do všeho možného a za dva dny se odstěhovali do města.
Poté Zina na mou existenci nadobro zapomněla, ale v hloubi duše jsem doufala, že mě dcera pochopí a přestane trucovat. Několik měsíců po této hádce jsem měl narozeniny – šedesátiny. Byla jsem si jistá, že mě Zinochka překvapí, a tak jsem uklidila celý dům, uvařila Zinina oblíbená jídla, oblékla se a usedla ke stolu. Celý den jsem seděla u stolu, dívala se z okna a čekala, až se otevřou vrata a já konečně uvidím Zinu.
Čekal jsem na ni až do večera a večer jsem se převlékl, šel spát, nechal všechno jídlo na stole, plakal, mluvil s fotkou své ženy a nechápal, jak jsem usnul. To mě dcera tak urazila, že mi ani nechtěla telefonicky pogratulovat? Nebo se jí snad něco stalo? No, moje Zinka přece nemohla takhle zapomenout na svého staříka…
