Nemohu říct, že je moje dcera šťastná. V 18 letech se vdala, zřejmě z lásky. Rodina měla chlapce, ale její milý brzy zemřel.
Dcera se vdala podruhé. Zpočátku se nový manžel choval k manželčinu dítěti z prvního manželství dobře, ale když se v rodině objevilo jejich společné dítě, dcera, situace se dramaticky změnila. Nevlastní syn mu začal vadit. Dětem se samozřejmě dostávalo lásky a péče stejně, ale bylo zřejmé, že mužův postoj k chlapci je chladný, někdy až nepřátelský. Chlapec něco udělal špatně, něco řekl špatně, na něco se špatně podíval a tak dále a tak dále. Dcera se s tím několik let snažila něco dělat, ale nedařilo se jí to. V důsledku toho se rozvedla.
Dcera zůstala sama, žila na vesnici, a nejhorší bylo, že byla plná síly, mládí a energie. Brzy se seznámila s nějakým chlapem. Byl pracovitý, měl byt ve městě a skvělou, dobře placenou práci. Dcera se s dětmi rozhodla přestěhovat za ním, do města, které bylo od vesnice vzdálené 500 kilometrů. Děti za mnou často jezdily, ale o svém nevlastním otci nikdy neřekly špatné slovo. A já jsem se snažila držet se co nejdál od jejich rodinných záležitostí.
A pak mě jednoho dne pozvali, abych s nimi oslavil Nový rok. Dlouho jsem nechtěl jít, ale vnoučata mě přemluvila. Když jsem dorazila, velmi rychle jsem si všimla, že nový nápadník mé dcery se k mým vnoučatům chová přímo příšerně.
Otravoval s každou maličkostí. Dokonce vyvolal skandál, protože můj syn špatně držel příbor. Uvědomila jsem si, že když se tohle děje v mé přítomnosti, co můžeme říct o takových chvílích, když jsou v úzkém rodinném kruhu? Velmi mě to ranilo: chtěla jsem vzít celou rodinu a jít pěšky 500 km daleko. Ráno jsem se rozhodla promluvit si s dcerou.
Ukázalo se, že všechno vidí a chápe, jen neví, co má v této situaci dělat. Vždyť k prvnímu rozvodu došlo proto, že můj manžel špatně zacházel se synem. A teď se celá situace opakuje. Nevím ani, co mám poradit vlastní dceři! Možná mi můžete dát nějakou radu?
