Po otcově smrti macecha Šuru vyhodila z domu. Muž, který ji časně ráno probudil, jí nebyl cizí. Šura prožila šťastné dětství, dokud jí nezemřela matka. Její otec měl Shuru velmi rád, vychovával ji a rozmazloval. Měli sousedku Taťánu. Nebyla krásná, ale o Šuru se starala, dávala jí dárky a dívčin otec ji měl rád. Rozhodl se, že Taťána bude pro jeho dceru dobrou matkou, a oženil se s ní.
Žena brzy otěhotněla a porodila dvojčata. Poté se Taťána postupně začala k Šuře chovat dobře a udělala z ní chůvu pro své syny. A její otec Šuru vyčlenil, protože jako jediný měl peníze. A to macechu rozzlobilo. O několik let později přišel smutek. Můj otec byl lesník a jednoho dne ho v lese napadl medvěd. Bylo to číslo. Nebyl tu nikdo jiný, kdo by Šuru chránil.
– Vypadni z mého domu,” křičela Tatiana. – “Ale kam mám jít v téhle vánici?” vykřikla. – “Jdi za tetou Lenou. Šuřini bratři se k ní rozběhli, objímali ji a prosili matku: – Mami, prosím, neposílej Šuru pryč. -Tvůj otec je pryč. Jak tě budu živit? Nerozčiluj mě a jdi do svého pokoje. Odvedla Šuru ven. Znala cestu do vesnice, k domu své tety Oleny, a šla lesem, asi dva kilometry daleko. Šura šla a plakala. Mrzla v tenkém kabátě, který jí Tatiana hodila za záda. Brzy si Šura všimla, že se ztratila. Byla velmi unavená a rozhodla se, že si sedne a odpočine si. Aniž by si toho všimla, usnula a zdálo se jí o rodičích: otec s ní házel a matka ji tahala za ruku a říkala: “Vstávej, dcero, spadneš. Ale Šuročka se ve snu cítila dobře.
Nechtěla se probudit. “Vstávej!” Něčí hlas přiměl Šuru, aby se probudila. Bylo to, jako by jí někdo zatřásl za ramena. Šura otevřela oči a uviděla starého muže s dlouhými černobílými vousy. “Vy jste Santa Claus?” zeptala se dívka se smíchem. Pojďme k tetě. Není to daleko,” řekl dědeček a přikryl ji svým kabátem. – “Ale ty zmrzneš, dědo, viď?”
“Já už nikdy nezmrznu,” řekl a smutně se usmál. Brzy dorazili k tetinu domu. Šura vběhla do domu a padla tetě do náruče. Otočila se a dědeček byl pryč. Teta Olena dívku zabalila do deky a dala jí čaj. Zahřála se a ospalýma očima se podívala na tetu, která neustále mluvila a zlobila se na Taťánu. Ta ji náhle přerušila: “Zapomněla jsem dědečkovi vrátit kabát.
Zamrzne. -Vrátit co? Vypadá, že je nemocná!” řekla teta a uložila ji do postele. Ráno Šura tetě všechno vyprávěla. Taťána Elena o tom chvíli přemýšlela, pak vytáhla staré album a začala si ho prohlížet. Najednou Šura uviděl známou tvář. “Támhle je, ten starý muž s plnovousem. Ale ten už dávno zemřel. Když jsme byli děti, vyprávěla nám o něm prababička. Mysleli jsme si, že je to pohádka. A on nám začal vyprávět, že jeho prapradědeček byl bohatý muž a chtěl, aby si jeho dcera vzala muže jejich věku. Dcera se však zamilovala do Silantia, který byl prostým lovcem. Jeho dcera se Silantiem otěhotněla a on je musel odvést pryč. Odstěhoval je od sebe do staré chýše.
Jednoho dne přišel otec za vnučkou s dárky a jídlem. Sedli jsme si ke stolu, pili čaj a on řekl: “Ty jsi hrozný zeťák! Tvůj dům je zřícenina. Sedíme tu a mrzneme.” “Za chvíli ti bude teplo, milý tcháne,” řekl Silantiy a začal se oblékat. – “Nechoď do lesa, zmrzl bys. “Srdce se mi rozbušilo.” Žena vyskočila na nohy: “Nech ho jít! “Je to muž, nebo ne?” odpověděl tchán. Silantije tedy našli až na jaře, jak sedí na saních s dřívím. A naše babička otce proklela. Svůj život prožila s láskou ke své Silantii. To je vše, Šuročko. To znamená, že ti tvůj pradědeček pomohl a ty budeš žít dlouhý a šťastný život. Od toho dne se Šuročka dívá na fotku svého pradědečka a říká: “Děkuji ti, dědečku. Nezapomenu na tebe.
