V parku seděla mladá žena na invalidním vozíku. Vypadala unaveně. Bylo vidět, že je rozrušená. Dítě v kočárku křičelo a ona seděla a nic nedělala.
V té době jsme byli s manželem v parku, nechtěli jsme zůstat doma. Říkala jsem si, jak je šťastná, že má dítě. Ale nikdy se mi nepodařilo stát se matkou. Je nám s manželem čtyřicet a léčili jsme se, ale bezvýsledně.
Měla jsem jeden vytoužený sen: stát se matkou. Slyšeli jsme dětský pláč, přiblížili jsme se ke kočárku; sklonila jsem se, dítě přestalo plakat a podívalo se na mě. Usmála jsem se na holčičku a ona mi úsměv oplatila. Bylo jasné, že matku unavila. Dívala se na dítě s opovržením: Bůh jí dal dítě, ale ona ho nepotřebuje, a někdo sní o tom, že se stane matkou, ale nemůže porodit. Najednou ta mladá matka řekla:
“Nechci ji vidět, jestli se vám líbí, můžete si tu hysterickou dívku vzít pryč.” Myslela jsem, že si dělá legraci, protože která matka by dala své dítě pryč? Ale ona trvala na svém: “Myslím to vážně, vezměte si ji, v sirotčinci říkali, že je zdravá, že je v pořádku. Chtěl jsem ji nechat v sirotčinci, ale doktor mi to rozmluvil a teď toho lituji.” Bylo jí dvacet let, byla sirotek a vyrůstala v sirotčinci. Potkala muže a zamilovala se do něj. Brzy s ním otěhotněla. inzeráty Přítel ji však opustil s tím, že to není jeho problém.
Ona se dítěte nemohla zbavit, a tak se rozhodla vzdát a nechat ho v dětském domově. Lékař to však odmítl a ona byla i s dcerou ze sirotčince propuštěna. Nemá peníze ani kde bydlet. Rozhodla se dát dítě do sirotčince. Vyndala jsem dítě z kočárku a podívala se na manžela. Rozhodli jsme se, že budeme holčičku celou noc oplakávat.
Matka na mě udělala dobrý dojem, zřejmě slušná žena. Říkala, že otec dítěte je normální člověk, jen darebák. Napsala dopis o opuštění dítěte a já s manželem jsme si holčičku vzali do péče. Z mé dcery vyrostla chytrá a krásná dívka. Náhodné setkání tak změnilo náš život. I když náhody neexistují. Možná Bůh vyslyšel mé modlitby.
