Když jsem vyrůstal, bylo to těžké. Když mi bylo deset, zemřel mi otec. Matka musela vychovávat dvě děti sama. Od dětství jsem zlobil. Matka to se mnou měla těžké, ale po otcově odchodu jsem se jí snažil pomáhat. Když byla matka v práci, starala jsem se o sestru. Svou sestru Světlanu jsem měla velmi ráda. Byla paprskem světla v našem těžkém životě. Maminka byla často nemocná, ale nikdy na mě a sestru nezapomněla. Každý den jsme chodily do parku na piknik. Seděli jsme na zelené trávě.
Jedla jsem ovoce a maminka krmila mou sestru dětskými sušenkami. Šli jsme si hrát na hřiště. Večer nám maminka vyprávěla pohádku. Obvykle si je vymýšlela. Se sestrou jsme se na ten večer vždycky těšily kvůli zajímavým historkám. Jednoho dne odešla matka do obchodu a už se nevrátila. Než odešla, řekla: “Stasi, jdu do obchodu pro nějaké jídlo. Postarej se o svou sestru. Brzy tam budu. To byla její poslední slova. Předtím matku silně bolela hlava.
Když se nevrátila, zpanikařil jsem. Nevěděl jsem, co mám dělat. Starala jsem se o sestru, krmila ji, koupala. Uplynuly dva týdny. Docházelo nám jídlo a Svitlana onemocněla. Měla vysokou horečku a neustále volala maminku. Nemohla jsem jí koupit léky, protože jsem nevěděla, co potřebuje a kolik. Rozhodla jsem se zavolat sanitku. Dobře jsem věděla, že nás nenechají doma, ale odvezou do sirotčince. Sestru jsem směla vídat každý týden, ale brzy jsem se dozvěděla, že byla adoptována.
Měl jsem z ní radost, ale stýskalo se mi po ní. O několik měsíců později jsem také ovdověl. Sestra se mi už nikdy neozvala.
Vždycky jsem si byla jistá, že na mě zapomněla. Když jsme se rozešli, byly jí čtyři roky. Uplynulo mnoho let. Vystudoval jsem univerzitu, oženil se. Narodila se mi dcera, kterou jsem pojmenovala po své zabité sestře.
Když byly Světě tři roky, vzala jsem ji do školky. Okamžitě jsem v ní poznal svou mladší sestru. “Sveta, jsi to ty?” zeptal jsem se a nevěřil svým očím. “Stas!” Holčička ke mně přiběhla a objala mě. Ukázalo se, že si mě pamatuje, a dokonce mě hledala, ale nemohla mě najít. Vždycky snila o tom, že mě potká. Představil jsem ji své rodině. Moje dcera byla šťastná, že se s tetou seznámila.
