Jednoho dne dostal Ihor poštou dopis. Dopis byl zabalený v silném papíře. Vypadal podivně. Nebyla tam žádná zpáteční adresa. Igor netušil, kdo by to mohl být. Igor vzal nůžky. Otevřel obálku. Stálo na ní: Stálo tam: “To jsi ty! Jdeš do A.D.U.!
Igor to považoval za vtip, na dopis zapomněl a vyhodil ho do koše. O několik dní později přinesla Igorova sekretářka dopis se stejnou obálkou. – Aňo! – Ano, Igore Vladimiroviči? – Kdo přinesl tu obálku?
– Doručil ji kurýr, – řekla překvapeně sekretářka, – proč? – Už takové dopisy nenos, a pokud ano, zavolej ochranku. – Dobře, Igore Vladimiroviči. Uplynulo několik dní. Inzeráty Žádné obálky nebyly.
Igor seděl ve své kanceláři. Najednou uslyšel na chodbě hluk. Ihor vyjde ven a uvidí strážného, který k němu doprovází nějakou ženu. – Pusťte mě dovnitř! Strážný přistoupil k Ihorovi. – Tady, Ihore Volodymyroviči, – řekl strážný a ukázal dopis s tvrdým obalem. – Dobře, posaďte ji na židli. Strážný ji posadil na židli. Igor se posadil naproti ní. “Takže jste to byla vy, kdo poslal ty rozzlobené dopisy. A co jsi v nich chtěla říct? Mám zavolat policii? – Ano, to bys měl, zavřou tě! – Proč asi? – Protože jsi vyhrožoval mé Alici. – Cože? Jsi zmatený.
– Ne, to jsi udělal. Ponížil jsi ji a dokázal jsi to. – Počkej. Byla tu Alice, která pro nás pracovala. Před několika měsíci skončila. Sledovala mě. – Ne, moje Alice taková nebyla. Milovala tě. Každý den mi ukazovala tvé fotky. A ty jsi ji ztratil…
– Nic takového. Jen si myslela, že jsme spolu, ale ve skutečnosti se nic nestalo. Každopádně. Cítím s tebou. Ta žena byla hysterická. Křičela, házela předměty. Strážný se na ni podíval a řekl: “Mám zavolat policii?” “Ne, potřebuje ošetřit. Ihor nařídil, aby ji ošetřili na klinice, kterou zná. Později šel na hřbitov. Stál u Alicina hrobu a řekl: “Tohle jsi udělal? Zabil jsi sám sebe a nastražil jsi pomstu na člověka…”
