Káťa měla ten den skvělou náladu. Měli výročí. Seznámili se na dovolené v Egyptě. O šest měsíců později se vzali. Káťa se s ním cítila velmi dobře. Sergej stejně jako ona nechtěl mít děti. Nevěřila, že radost ženy spočívá v dětech.
Už tak měla dost “dětí”, o které se musela starat. Měla čtyři mladší bratry. Jejich matka byla stále v práci, a tak bylo na ní, aby se o bratry postarala. Rodina jí řekla, že ve stáří zůstane sama. Káťa však byla stále přesvědčená o opaku. Když zjistil, že děti nechce, byl šťastný. Nechtěl, aby byl v domě hluk. Měli výročí a Káťa čekala na manžela ve svých oblíbených šatech. Měl zpoždění a měli jít do restaurace. Káťa se rozhodla zavolat Sergejovi, aby zjistila, kdy přijede. – Kde jsi? – Už přijel kurýr? – Jaký kurýr? Ne – Zavolej mi, až přijede.
O pět minut později se ozval zvonek. Kurýr jí předal obálku a poblahopřál jí k výročí. Reklama Když Káťa obálku otevřela, uviděla rozvodový rozsudek. Káťa nechápala, co se děje. Možná se kurýr spletl? Možná teď přijede Serjožův kurýr. Zazvonil telefon. Káťa ho zvedla. – Dostala jsi to? – Sergejův vztek.
Káťa nedokázala nic říct. – Jak jsem pochopil, dostala ho. – Proč zrovna dnes? Nerozumím tomu – Potkala jsem někoho jiného. A ty jsi to nepochopil. Myslím, že ti to bylo jedno. Jana a já budeme mít dítě. – Ale ty jsi děti nechtěl! – Janě se podařilo mě o tom přesvědčit. To je ono! Ahoj. Serhij zavěsil telefon. Káťa se zarazila, odhodila telefon stranou a začala křičet. Uplynuly dva roky, ale Káťa se z toho ještě nedokázala vzpamatovat.
