Jeho rodiče se rozhodli poslat Kolju do sirotčince, když mu bylo osm let. Důvod byl prostý: neměli dost peněz. Nedávno se jim narodilo druhé dítě, takže to bylo ještě těžší. Ale nechtěli se malého vzdát, byla to škoda, ale s Mykolou se rozloučili snadno. Poprosili syna, aby se neurazil.
Řekli, že jakmile budou mít peníze, přivedou ho zpět. Kolja na rodiče čekal, věřil, že těžká doba pomine a všichni budou zase spolu. Zpočátku rodiče za synem často jezdili. Nosili mu sladkosti a dárky a říkali, že když ještě chvíli počká, bude rodina zase pohromadě. A pak byly jejich návštěvy stále méně časté. rodinné zájezdy Když Kolja končil střední školu, úplně ztratil naději na opětovné shledání.
Věnoval se studiu, aby nějak zapomněl a nemyslel na své citové rány. V osmnácti letech Kolja nastoupil na státem financovanou univerzitu a byl mu přidělen pokoj na koleji. Kolja ve studiu vynikal a v posledním ročníku mu byla nabídnuta stáž ve velké firmě.
Tam poté získal práci. Kolja stoupal po kariérním žebříčku sebejistě a rychle. Ostatně nic jiného ho v životě nezajímalo ani nerozptylovalo. Na rodinu ani nepomyslel, nepotřeboval ji.
Díky tomu se Kolja stal velkým režisérem a v televizi reprezentoval svou společnost. Tak jeho rodiče poznali svého syna na modré obrazovce. Konečně si vzpomněli, že mu kdysi slíbili, že ho vezmou zpět, ale svůj slib nikdy nesplnili. Rodiče procházeli těžkým obdobím.
Mladší dítě nesplnilo očekávání. Udělalo něco špatného, naložilo na rodiče velkou zodpovědnost a uteklo. Rodiče se proto rozhodli obrátit na Kolju. Jak sami řekli: “Jsi naše krev, náš drahý syn. Pomoz svým rodičům splatit dluh jejich dítěte. A Kolja jim pomohl s jedinou podmínkou. Dal jim potřebné peníze a požádal je, aby už nikdy nevstupovali do jeho života.
