– “Eleno!” vykřikl muž a zastavil se ve dveřích kupé jako spěchající člověk. Pětačtyřicetiletá žena prudce otočila hlavu a doširoka otevřela oči. “Ty?” nemohla uvěřit svým očím. – “Jak je to dlouho?” zeptal se Michail tiše a zavřel za sebou dveře. –
“Víc než dvacet let… Jsem moc rád, že tě vidím,” řekl a snažil se jí podívat do velkých hnědých očí. Byla stejně ženská, nepřehlédnutelná a krásná jako v den, kdy se poznali. Elena se tiše usmála a otočila se k oknu. Vůbec se jí s ním nechtělo mluvit. Seznámili se v nemocnici, kde on pracoval jako lékař a ona byla na stáži. Okamžitě se do sebe zamilovali a žili šťastně až do smrti.
V jednu chvíli se však její manžel začal chovat odtažitě. Tehdy se Elenina nejlepší kamarádka Káťa přiznala, že ho viděla s jiným mužem.
Olena nesla zradu velmi těžce a odjela z města. Tam se provdala a porodila syna. Svého manžela však nemilovala. Michail nemohl nevyužít této příležitosti, aby jí vše řekl. – “Eleno, teď ti všechno řeknu, ale nepřerušuj mě. Tenkrát jsem byla odměřená, protože mi tvoje kamarádka Káťa řekla, že máš přítele. A pak jsi najednou odešla a já tě nemohla najít. Káťa za mnou přišla, když jsem byl opilý, a zůstala u mě přes noc. Později mi řekla, že se mnou čeká dítě. musel jsem si ji vzít. Ale údajně o dítě přišla. Už jsem to nevydržel a rozešli jsme se.
Pak se ze vzteku přiznala, že lhala mně i tobě. “Proč se to děje zrovna teď, když jsem na pokraji rozvodu?” zeptala se Lena plačtivě. – “Jsi vdaná?” zeptal se náhle Michail. Okamžitě si uvědomil, že v manželství není šťastná. Jelena mu však dala jasně najevo, že nemá smysl, aby svůj vztah obnovovali. A tak se jejich cesty rozešly.
O měsíc později se Olena s manželem rozvedla a od té doby její život ztratil smysl. Jednoho dne někdo zaklepal na dveře. Oleně se nechtělo vstávat a otevřela dveře, aniž by se podívala kukátkem. “Mychajlo? “Jak se máš…” Žena byla překvapená, že ho vidí na schodišti: “Žijeme jen jednou. A já nechci strávit zbytek života litováním toho, co jsem neudělala. A pak s ní zůstal po zbytek života.
