Po babičce jsem zdědil dvoupatrový dům s pozemkem, ale abyste si nemysleli, že jsem ho dostal zadarmo, musím podotknout, že dům před několika lety vyhořel a před rokem jsem se rozhodl, že se mu budu věnovat vážně. Vydělal jsem si na opravy: na stavební materiál, na tým, na výdaje třetích stran – na všechno, co s tímto podnikáním souvisí.
Také jsem si vše vydělával doma, ať už šlo o jídlo, oblečení nebo věci do domácnosti. Manžel vydělával velmi málo, z celkového platu nosil domů jen 5 000 hřiven.
Část peněz šla na výživné pro děti z předchozího manželství (výživné na mladšího a školné na staršího), takže to bylo vcelku pochopitelné. Když jsem ho cestou domů požádala, aby něco vyzvedl v obchodě, udělal to, ale s nelibostí, a pak mi to dlouho připomínal. Dokonce jsem si na takový život zvykla, ale jeho nedávný požadavek mě ohromil. Manžel přišel jednoho dne z práce a řekl, že mu musím zaregistrovat část domu.
Řekl, že nechce pracovat v domě, kde je nikdo. Tou “prací” myslel, že se ptá posádky, jak to jde, a občas jim za své peníze přinese věci, které jsem si objednala. Jde o to, že nejsme ani registrovaní… jsme civilní partneři, a to je podmínka.
Příbuzní mi to nedoporučují a manžel říká, že tím ukážu, jestli si ho opravdu vážím, nebo jsem si na něj jen zvykla a žiju ze setrvačnosti. No, já nevím… Nemyslím si, že by bylo správné přepsat na něj část domu. Nemám žádnou záruku, že část mého domu nepřevede na své děti…
