Po svatbě mě Vasyl přivedl k sobě domů a já začala žít s jeho tchyní. Naděžda Ivanovna mi dokonce zakázala používat pračku a vlastní jsme si koupit nemohli, protože ji prý nebylo kam dát. Své i manželovo oblečení jsem prala ručně. Jednou mě přijela navštívit moje matka z vesnice, ale tchyně ji nepustila dovnitř. Matka položila tašky, které si přinesla, ke dveřím a přenocovala u sousedů.
Těžko si na tu dobu vzpomínám, ale teď už tchyně sama bydlí v cizím domě! Vasilije jsem poznala na institutu, když jsem byla studentkou druhého ročníku. Zamilovala jsem se do něj už jako školačka a brzy jsme se vzali. Přivedl mě do svého bytu, kde žil se svou matkou Naděždou Ivanovnou. Měl také bratra Andrije, který v té době sloužil v armádě. Byt byl třípokojový, pro všechny v něm bylo dost místa, a tak jsme se s Vasylem usadili v jednom z nich. Mírně řečeno, tchyně mě nepřijala dobře. Snacha na jejím území nepatřila do plánů Naděždy Ivanovny.
Ve skutečnosti měla pro roli snachy vyhlédnutou jinou dívku, sice nepříliš krásnou, ale s vlastním domem a dobrým věnem. A tu si syn přivedl domů vesnickou dívku, která se bála udělat krok, aby nezpůsobila nelibost své tchyně. Vasylovi rodiče ho neměli moc rádi, vychovávala ho babička a otce vůbec neznal. Přesto se ho po vojně musela ujmout tchyně. Tak se stalo, že ji snoubenec opustil, jakmile zjistil, že čeká dítě: nebyl připraven na rodinný život a Naděžda Ivanovna byla gramotná a hezká. Opět, kam by šla s dítětem, a tak tříměsíční chlapec zůstal u babičky.
Matka se však už na jeho životě nepodílela. Brzy se vdala a měla dalšího syna, Andrije, a nejstaršího vzala do města jen jednou, ale otčímovi se to nelíbilo, udělal skandál a Vasyl už matku nikdy nenavštívil. Inzeráty Andrij také podnítil dětskou zášť; v létě ho také na chvíli přivezli do vesnice. Neustále se chlubil dary od rodičů, o kterých si můj muž tehdy mohl nechat jen zdát. Chudák bratr Vasilij, zbavený rodičovské lásky, žil ve starém domě, v zimě a hladu, jen občas viděl ubohou hrst sladkostí, ale babička ho o lásku nepřipravila. Bez podpory rodičů nemohl Vasyl získat vzdělání – po škole šel hned pracovat, pak nastoupil do armády. Později studoval na částečný úvazek. Matka svého mladšího syna milovala a pravidelně mu posílala balíčky a peníze na vojnu. Léta strávená s tchyní byla velmi těžká a dnes na to nechci ani pomyslet. Mým snem bylo se od ní co nejdříve odstěhovat, ať už kamkoli. Naděžda Ivanovna, která čekala, až se Andrej vrátí z armády, se cíleně snažila dostat nás z bytu a dělala pro to všechno.
Vasyl mě neurážel, ale tchyně se mnou v jeho přítomnosti vůbec nemluvila. Když ale nebyl doma, říkala věci, které se mi nelíbily. Když k nám přišla na návštěvu moje matka, tchyně ji nepustila dovnitř, musela přenocovat u sousedky, Bůh jí žehnej. Znala tchyni velmi dobře, takže všemu rozuměla i beze slov. Nestěžovala jsem si manželovi, vyhýbala jsem se skandálům, ale o víkendech jsem vycházela z domu, ať už kamkoli, šla jsem na procházku do parku, do kina, muzea, knihovny, ale mimo domov, protože tchyně byla doma, což znamenalo nové spory a nedorozumění.
Dívala jsem se do cizích oken a upřímně snila o tom svém – o útulném koutku, sice malém, stísněném, ale mém, kde nebudou urážky a já se nebudu choulit v koutech a utíkat před neustálými stížnostmi. Kde bychom s manželem a našimi budoucími dětmi žili v klidu a blahobytu. Zrodil se ve mně nový život, ale já jsem napůl vyhladovělá, unavená po vyučování, chodila jsem po závějích a ptala se kolemjdoucích na byt k pronájmu. Můj život se změnil v peklo, když se Andrij vrátil z armády, a tchyně, posedlá touhou ho co nejdříve provdat, aby naši rodinu nejstaršího syna vyhnala, mě jen sžírala. Zakázala mi používat pračku, protože ji kdysi dávno koupila za vlastní peníze; chtěli jsme si koupit vlastní, ale nebylo ji kam dát, zato ona se v našem pokoji až do noci hlasitě dívala na televizi.
Vůbec jsem se nevyspala. Bylo to prostě velmi smutné a já jsem nemohla nic říct, protože jsem žila v jejím domě podle jejích pravidel. Když se nám narodil syn, přestěhovali jsme se nakonec na ubytovnu, do pokoje, který Vasyl dostal v práci. Synovi byly dva týdny. Byla to maličkost, že v malé kuchyni jako v úlu jsem měla stejná práva jako ostatní, neuráželi mě, nekoukali do hrnců a podrážděně nepřibouchávali pokličky. Tchyně nikdy nepřišla, i když bydlela kousek od nás. Andrij si zase vzal ženu, která, jak se brzy ukázalo, byla o pět let starší než on. Já jsem s nimi nekomunikovala, v domě tchyně jsem stále nebyla vítána, ale Vasilij se s bratrem vídal velmi často a navštěvoval je.
V nově utvořené rodině se teď dělo všechno; nová snacha nechtěla matce v ničem ustupovat, znala svá práva a uměla jich využít, když se naskytla příležitost. Andrij nám opět prokázal laskavost – odebral nám místo v pořadníku na bydlení. Když jsme měli dostat byt, narodilo se jim druhé dítě – nesporná výhoda -, takže naši rodinu odmítl, vyřadil ji ze seznamu a jeho rodinu zařadil do pořadníku. Naděžda Ivanovna se bála našeho návratu. Kdyby jen věděla, že bych s ní nežil za žádné peníze. Dokonce bych se s manželem rozvedla, kdyby měl námitky, odešla bych na vesnici k rodičům, ale do jejího bytu bych se už nikdy nevrátila. Ale tchyně to nevěděla a přemluvila Andrije, aby se bytu vzdal, a obrat byl zase na nás, ale Andrej si za něj vzal určitou částku peněz. Nakonec jsme se přestěhovali do našeho bytu, kde jsem si konečně oddechla. Andrijův život šel z kopce. On i jeho žena začali pít. Pak ho opustila i s jejich dvěma dětmi a odešla za jiným mužem. Andrej děti také nepotřeboval a vnoučata zůstala v náručí Naděždy Ivanovny. Ona syna nechtěla znát, ale ani on v ní neviděl babičku.
Když se Naděžda Ivanovna už nemohla starat o vnoučata, Andrej ji nepotřeboval, navíc si právě přivedl domů novou ženu a matka mu jen překážela. Jednoho dne přišel Andrej k nám domů a řekl, že potřebuje matku přijmout, že už je z ní unavený a že je čas, aby se o matku staral jeho nejstarší syn. Odmítl jsem se o tom vůbec bavit, Vasyl se mnou bez nadšení souhlasil. Po nějaké době Andrij umístil Nadiju Ivanovnu do domova důchodců, kde žila dalších 25 let ve špatných podmínkách. Byly doby, kdy mi jí bylo velmi líto a chtěla jsem se jí ujmout, ale když Vasyl tchyni navštívil, nikdy o mně neřekla jediné dobré slovo, jen samé špatné věci. Proto s ní nechci žít, protože ona nikdy neocení mou laskavost. Bude nám jen znovu a znovu kazit život.
