Moje tchyně už není mezi námi, ale vždy si na ni vzpomenu vlídným slovem a na hrob jí nosím její oblíbené bílé růže. Byla to velmi moudrá a laskavá žena a díky ní mé druhé manželství dopadlo tak dobře. Můj život nebyl příliš šťastný. Moji rodiče brzy zemřeli. V té době jsem studoval ve městě a moje sestra převzala dům po rodičích. Byla už vdaná a neměla vlastní dům, takže jsme se dohodly, že se vzdám svého podílu na domě a ona mi pomůže dokončit studia.
Sestra svůj slib plnila dva roky, pak se jí narodila dcera a nemohla mi finančně pomáhat. Našla jsem si práci a podařilo se mi vystudovat univerzitu. Přibližně ve stejné době jsem se seznámila s velmi milým mužem. Začali jsme spolu chodit a pak jsme si pronajali byt. Později jsme se vzali. Porodila jsem syna a manžel mě začal podvádět. Náhodou jsem na to přišla, když milenka zavolala manželovi, když byl ve sprše. Manžel nic nepopřel, jen si sbalil věci a odešel.
O několik dní později jsem dostala rozvodové papíry. Zůstala jsem sama s malým dítětem v náručí: mému synovi byly v té době téměř dva roky. Podařilo se mi ho dostat do školky a vrátila jsem se do práce. Pronajali jsme si byt, takže jsem si musela najít práci na částečný úvazek, abych uživila sebe i syna. Manžel platil alimenty, ale byly minimální, stačily jen na zaplacení školky, a pak už mi zbývala jen almužna. A tehdy jsem ho potkala – Sergeje – svého druhého manžela.
Koupil sousední byt.Nejdřív jsem si myslel, že je to mladá rodina. Pak jsem si ale uvědomil, že jsem nikdy neviděl manželku – jen manžela a jeho malého syna. Nenastěhovali se hned, ale provedli nějaké opravy. Pak jsem se rozhodl seznámit se s novými sousedy. Upekla jsem koláč a šla se synem na návštěvu. Ukázalo se, že Sergej je vdovec. Jeho žena zemřela při porodu. Zůstal sám s malým dítětem.
Zpočátku mu pomáhala matka a on už uvažoval o návratu do rodné vesnice, ale práci měl ve městě. S manželkou šetřili peníze na vlastní dům; moc si přála, aby syn vyrůstal ve městě, kde bylo více příležitostí k rozvoji. Sergej tedy zůstal ve městě, dál šetřil na byt a nakonec si koupil vlastní bydlení. Začali jsme se se Sergejem vídat stále častěji, navštěvovat se. Nakonec jsme se rozhodli, že spolu budeme žít, a pak mě Sergej požádal o ruku.
Všechno se odehrálo velmi rychle. Neměli jsme svatbu, prostě jsme se vzali. Pak jsme se rozhodli jet na vesnici k Sergejovým rodičům. Tchyně mě velmi srdečně přivítala. Hned jsem si všimla, že je to velmi milá žena. Ale můj tchán se ukázal jako přísný člověk a na zprávu o druhém sňatku svého syna nereagoval. Druhý den přijela manželova sestra s rodinou. Zdravotní stav mé tchyně nebyl dobrý, a tak jsem se nabídla, že jí pomůžu s večeří pro celou rodinu, protože nás bylo i s dětmi deset!
Samozřejmě jsem se přihlásila, že prostřu stůl.Takže zatímco jsem všechny obsluhovala, sama jsem neměla čas se najíst. Večer a druhý den se situace opakovala. A odpoledne, když jsem se usadila v kuchyni s čajem, mě tchyně zavolala k vážnému rozhovoru! Myslela jsem, že mi bude vyčítat, že dělám něco špatného, ale ona mě požádala, abych už jejího syna neobsluhovala! Tchyně mi řekla, že její manžel byl zvyklý, že mu vařila, kdykoli potřeboval, ohřívala, servírovala, a dokonce mu krájela chleba.
A teď, i když jí zdraví neslouží, se této povinnosti nemůže zbavit. Manželovi je jedno, že tchyni dělá potíže mu sloužit. Moje tchyně řekla, že můj syn je velmi podobný svému otci a že ho nemám rozmazlovat, protože mu budu celý život sloužit! Ale já se musím starat sama o sebe, protože jinak se o mě manžel nebude starat. Rozhodla jsem se poslechnout radu své tchyně. Když jsme přišli domů, přestala jsem manželovi prostírat.
Stále jsem vařila a dělala domácí práce, ale on se mohl najíst sám. A manžel se okamžitě začal bránit. Hned první večer, když přišel z práce, se dožadoval, abych mu naservírovala jídlo a přinesla nádobí na stůl.Zrovna jsem žehlila dětem oblečení, tak jsem mu řekla, že si může ohřát kastrol a dát si ho na talíř sám. Manžel se nejdřív snažil vykřikovat, že právě přišel z práce a je unavený, ale já přece taky nejsem doma!
Vysvětlila jsem mu, že také pracuji, jsem unavená, a i když přijdu domů dřív než on, nesednu si, abych si odpočinula, ale vařím večeři, uklízím a učím se s našimi syny. Trvalo mi několik měsíců, než jsem manžela naučila jíst samostatně, ale pak si začal všímat, jak je pro mě těžké dělat domácí práce sama.
Začal mi pomáhat s nádobím a praním, abych si mohla více odpočinout. Uplynulo pět let. Narodila se nám dcera. Moje tchyně bohužel zemřela. Jsem jí však velmi vděčná a stále vzpomínám na její moudrost. Teď máme s manželem úplnou idylku, ano, máme hádky, ale víc se podporujeme. Takže, ženy, nebuďte služkami svých manželů. Pamatujte, že jste partneři a měli byste si ve všem pomáhat!
