Existují dva typy lidí. První typ lidí má vždy problémy, i když se jim daří. A pro druhý typ je všechno dobré (někdy i normální), i když je všechno kolem nich špatné. Žiji v soukromém sektoru. Začátek května byl deštivý a před pozemkem rostla tráva – neboj, mami! Na její posekání nebyl vůbec čas. Vrátil jsem se ze sabatu pozdě v noci.
Byl jsem ještě unavený. Posledních pár víkendů pršelo jako z konve. Pršelo i minulý víkend. Otevřel jsem dveře a na prahu jsem našel sousedovic kluka. Nevím, možná šestnáct let, víc ne. Pozdravil mě a nabídl mi, že za 200 rublů poseká trávu u mého domu. Mám rohový a dlouhý pozemek. Byla to dobrá nabídka. Souhlasil jsem s ní. Ten chlap vytáhl notebook. Zapsal mě na 14. května.
Zajímalo mě, kolik má klientů. Usmál se a řekl, že jich má docela dost. Nabídl mi, že mi koupí permanentku na letní sezonu. Prý to pro mě bude výhodnější. Každý cop je o 20 % levnější. Při pronájmu na 4 měsíce najednou musím sekat jen jednou měsíčně. Proč ne? Přihlásil jsem se na čtyři měsíce najednou. Dnes je neděle večer. S výsledkem jsem spokojen.
Nejenže posekal, ale také odstranil téměř veškerou trávu. Zavolal jsem mu a zeptal se ho, jestli mi něco dluží za odstranění trávy. Řekl, že mu nic nedlužím a že trávu dá jednomu z našich sousedů, který chová slepice. Dodává mu čerstvě posekanou trávu a na oplátku dostává vejce a maso.
V sobotu jsem mluvil se sousedy. Ukázalo se, že dva ze tří sousedů jsou jeho klienti. Dobře mu tak! Tento příběh vlastně není o něm samotném, ale o náladě a touze hrát. Stačí hledat možnosti. A vše se vyřeší.
