Nejsem první ani poslední žena, která lituje, že podlehla synovu přemlouvání a vzdala se svého bytu.
Přemlouval mě dlouho: -“Mami, dřív nebo později si tě stejně vezmu k sobě. Přece tě nenechám na stará kolena samotnou! Náš byt je velký, ale víš, že jsme se rozhodli postavit si soukromý dům, a ty peníze teď opravdu potřebujeme.
Váhala jsem, ale pak jsem to vzdala a souhlasila. Zpočátku šlo všechno dobře, ale pak se u snachy začala projevovat špatná nálada. Neváhá mě napadat a chce, aby všechno bylo podle jejích představ. Tři dny po nastěhování mi Svitlana říká: “Lariso Petrovno, vstáváš moc brzy, rušíš svým šustěním spánek ostatních, zůstaň ve svém pokoji, dokud se všichni neprobudí!
Taky je zakázáno vycházet z pokoje, když je doma někdo ze Svitlaniných přátel, musíš být nižší než tráva, tišší než voda. Inzeráty Odebírají mi důchod, vysvětlují mi to jednoduše: “Jsme jedna rodina, takže máme společný rozpočet. Musíš si kupovat jídlo a platit nájem!”
A taky mi říkají, že to není pravda. Syn si ze mě nedělá legraci, jen říká, že Svitlana ví, co je nejlepší, že se snaží dělat správnou věc. Už nemám sílu to vydržet! Vyplakala jsem všechny své slzy a nevím, co mám dělat.
