Se snachou okopáváme záhony na zahradě. Náš dům je nový, koupili jsme ho loni v létě. Založili jsme zeleninovou zahrádku a čekáme na první úrodu. A pak mi snacha vyhodila tohle…
No, to bych mohla stát nebo padat! Začala jsem brečet. Jak s ní můžu žít pod jednou střechou? A teď už jí nikdy nebudu moci věřit ani důvěřovat. Loni v létě jsme koupili dům. Kousek od města jsme koupili daču.
Já i moje snacha pocházíme z venkova. Není pro nás snadné zůstat v sedmém patře. Našetřili jsme nějaké peníze a koupili dům s pozemkem nedaleko našeho města. Provedli jsme nějaké kosmetické opravy, ale hlavní je zahrada.
Zasadili jsme velkou zahradu: maliny, rybíz, angrešt, borůvky, dřišťál a pět hektarů jahod. Mám tři vnoučata, takže to všechno mám komu sníst. A když si to koupíte, jakou máte záruku, že je to zdravé a neobsahuje to žádné přídatné látky. Se snachou sem jezdíme každý víkend okopávat zahradu a také uklízíme zahradu naší mladé paní. A čekáme na první bobule! Děti na ty jahody běhají už od jara.
Nikdy je neviděly růst a zrát, a tady je to takový zázrak. Dívám se na něj a v očích mám slzy štěstí. Letos samozřejmě neočekáváme plnou úrodu. U jahod můžete spočítat bobule na prstech. Všichni čekali, až dozrají. A včera jsme se snachou společně pracovaly na zahradě. A pak vidím tohle: snacha se klidně sehne, utrhne první zralou jahodu a sní ji. Ani jsem nestačila říct slovo.
Do očí se mi draly slzy. Zasadili jsme je společně. Společně jsme čekali, až to zkusíme. Děti k té bobuli běží každý den a ona si ji prostě strčí do pusy. A to úplně sama! O sobě ani nemluvím, nemohu dát svým dětem první bobuli z vlastní zahrady! Všechno jsem jí řekla přímo na zahradě. Plakala tak silně, až se dusila. “Tak to vezmi do domu a rozděl to mezi všechny.
Je tvoje, ta první. A také ji to urazilo. Vidíte, dívám se jí do pusy a počítám drobky. Ale o to nejde. Není mi to líto, i když ne, je mi to líto. Protože jsme ji mohli rozdělit mezi všechny, aby si každý mohl vzít alespoň kousek své první dlouho očekávané bobule. Jak s ní můžu žít pod jednou střechou? Už nikdy jí nebudu moci věřit ani důvěřovat.
